Že prý zemřel na otravu jídlem.
A tak jsem si říkala jak to že osvícený člověk nepoznal že mu
podávají "otrávené" jídlo ?
Tedy jako že to byla jakási nedůstojná smrt, tak vím že si nemůžeme
vybírat jak zemřeme i patří to k životu.
Problém je v tom, že on to poznal. Ten člověk se s ním chtěl rozdělit o to poslední, co má a on jej nedokázal odmítnout. Chudoba cti netratí.
Bylo mu 80 let, pak se tělo už hůře vypořádává s otravou. Přesto zemřel s úsměvem na rtech.
Přesně tak, v tom je skrytá podstata příběhu o jeho smrti. Jde o překonání se, kdy důsledek takového konání není důležitý, ale krásná je příčina (skutek) která jej vyvolala.
Myslím, že ne, přesto si nemůžeme být jisti, že je ten příběh skutečný. Hodí se dobře k celému příběhu o jeho životě. Ukazuje nám, že Buddha už nepotřebuje fyzický svět.
O Buddhovi se už napsalo mnohé. Existuje mnoho zaručených pravd i
nepravd. Třeba jako ta o jeho údajném vegetariánství. Mnozí by si přáli,
aby opravdu vegetariánem byl. Krásně by se to doplňovalo s jejich stylem
života. V tomto směru bych se přiklonil k Bibli a starému zákonu, kde i
boha láká vůně obětin.
Genesis 9,3 Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou
bylinu vám dávám i toto všechno.