Pokud byste s nikým nebyl v kontaktu nebo ztratil takové kontakty. Držel byste se stále svých zásad, svého vidění světa? Nebo k tomu potřebujete společnost, abyste je udržel?
Pokud byste s nikým nebyl v kontaktu nebo ztratil takové kontakty. Držel byste se stále svých zásad, svého vidění světa? Nebo k tomu potřebujete společnost, abyste je udržel?
Pokud bych s nikým nebyl v kontaktu, tak můžu jít rovnou do blazince. Samota lidi je zabijak. Tohle neni moje parketa být sám .Ja společnost vyhledávam a ona mě .Člověk musi mit koníčky aby nezakrněl. Jsem vice v práci než doma a když nejsem v práci,tak s přateli jezdime kde se dá.
Člověk by měl na druhou stranu mít schopnost se přizpůsobit životním podmínkám. Samota není zabiják. Veškerá strast člověka vychází z neschopnosti se přizpůsobit.
Tím jsem chtěl říci že každý má smysl života jiný a však když ho dosáhne, hledá dál po dalším smyslu života.Jediny smysl života je nikdy nenalezený , vědět že by mohl být,ale dosáhne se až na konci života.
Takže jakési přizpůsobení se dané situaci. Změna náhledu na život a existenci v případě odloučení od společnosti pro vás není problémem.
Určitě né,jde mi o to že smysl života se nedá ohraničit smysly v tomto bytí , že smysl života je nekonečné nedosažitelné, že každý si myslí že jeho smysl života je třeba zvítězit v něčem, když to dosáhne,smysl života ztrácí smysl toho jedince o tom smyslu života.Proto třeba smysl života v něco věřit je nekonečné a život pak jedinci dává šanci stále až do konce života ten smysl života hledat, i když nikdy ho nedocílí.
Kdybychom to vztáhly na hodnoty, které nyní preferujete a které byste preferoval jako člověk mimo společnost (dejme tomu, že by neexistovala, nebo jste se s ní nemohl spojit)