ze zkušeností vím o druhém případu, že ti lidé osamělí jsou i se tak cítí...
Jistě. Ale také jsou případy, kdy lidé jsou osamělí, ale necítí se tak.
To by bylo úplně nejlepší. Znám třeba pár lidí, kteří hned brzo ráno vycházejí do ulic a navštěvují tržnice. Když jedu okolo, často je vídávám. Jen tak se toulají a snaží se navázat kontakt.
A jsou tací, kteří ani mezi ty lidi nepotřebují jít, aby cítili jejich blízkost a vnímali s nimi sounáležitost.
To není o vůli, nýbrž o vztahu. Kdo má lidi ve svém srdci, ten cítí jejich blízkost.
Není, on s nimi je. Takový člověk neprožívá odloučení od lidí (tj. samotu či osamocení).
Prostě nepociťují oddělenost, protože je mají ve svém srdci (nesmí se jednat o egoistický vztah). Jestli jsou nějak spojeni, to nevím.
Také si myslím. Pak v sobě mění hodnoty. Věci, které dříve ustupovaly do pozadí (blízcí) jsou na prvním místě.