Předmět diskuze:Cestou tajemna s panem LUNY - Nevysvětlitelné záhady, tajemné bytosti, UFO, mimozemské civilizace a blízká setkání, posvátné a jiné texty, záhadné stavby, odkazy z minulosti, cestování časem a prostorem, proroctví, zvláštní jevy, nové objevy na Zemi i ve vesmíru, v přírodních vědách, dávné civilizace, duchovní kultury a náboženství, vědecké poznatky současnosti i dávnověku, vznik života, člověka, podivní tvorové, duchové, andělé, zvuky, jiné dimenze, jedinečnost bytí a nadpřirozené schopnosti, teleportace, telekineze, telepatie. Historie a její paradoxy. Vlastní setkání s tajemnem. Názory, podněty, otázky, odkazy, upozornění na přednášky, výstavy, zajímavé knihy, články, filmy, fotografie. Pokud někdo vybočí z přemětu diskuse, nemáme mu to za zlé.
V této diskusi se svými přispěvky obohacujeme navzájem a snažíme se vytvářet dobrou náladu. Nestojíme o hádky, napadání a nadávky. Vezměte to prosím na zřetel. Děkujeme.
Jakékoliv odkazy nebo obrázky jsou zde jen orientační, sloužící k dokreslení dané situace a nemají jiný (skrytý) význam ani poslání.
Záhadou je pro mě sv. Valentýn.
Mnozí lidé ani nevědí, co je láska, nemají city a přesto dávají dárky.
Není to absurdní? Takové neosobní, beztvaré, bezduché? Na konci je
plyšové srdce a cherry bonboniéra v rychlosti zakoupená někde v
supermarketu. Paní u pokladny udělá píp a jste lehčí o 500 Kč.
A co ti, jež něco takového přijímají?
Láska k druhým se má projevovat každý den, byť jen maličkostmi.
Nepotřebuje dary, které nejsou upřímné.
Sv. Valentýn ale může být pro někoho příležitostí projevit naplno a
upřímně svoje city.
Pro někoho, kdo si prošel devítiletou cestu duše, se všemi radostmi,
bolestmi a utrpením.
Která byla pro něj velkou životní lekcí, ale pro jeho "růst" byla velmi
důležitá a mělo to tak být. A on vydržel, všechno překonal, dozrál,
zmoudřel a chce začít znovu. Jít novou cestou - cestou Lásky, porozumění,
souznění, harmonie, radosti a štěstí.
Ne každému se to v tomto životě podaří.
Chtěl jsem se zmínit o obléhání Týru:-)
Asi ten příběh znáte. Mně však na tom nedobytném ostrůvku, kilometr od
Libanonských břehů s hradbami vysokými 50 metrů a nedobytnými, ke kterému
postavil násep, zaujalo, že mu po jeho lodních akcích trvajících 7
měsíců pomohlo uskupení 5 létajících stříbřitých štítů.
Ty letěly ve formaci s největším vpředu, Několikrát přelétly hradby a
věže a pak začaly s s jejich likvidací jasným paprskem:-)
Když navštívil Indii se svými 500 slony a 50 000 vojáky. Dostal se až k
řece Hypathos (dnešní Bjás) a tam mu bylo dvěma stříbrnými štíty
zabráněno v dalším postupu. Chrlily prý oheň, což nezvládli zvláště
sloni.
Alexandr se otočil a tak pomalu skončilo jeho slavné putování.
vím, někde jsem četl, že po čtyřicítce, to utíká rychleji.
Není to tím, že by to tak skutečně bylo, ale naším vnímáním času.
Těmi prožitky a zkušenostmi, vzpomínáním.
Mladí hledá pořád nové prožitky a tak jim zdánlivě plyne čas pomaleji.
Mají čas nad něčím skutečně přemýšlet:-)
Rozumím, tak by zazvonili a slušně požádali, jestli tam můžou
kutat:-)
Přitom by vypili těch 20 piv, co tam každý druhý den doplňuješ a snědly
kachnu od neděle:-)