Rozcestník >> Hudba >> Kapely a skupiny nejen z vašeho okolí

Ono to má dramatickou dohru.
Rodiče pojali neblahý nápad podívat se, jak to synáčkovi hraje, i vydali se do "Lázní", což byl název hotelu s tanečním sálem, kde jsme hráli. Už asi 300m od budovy jim rozechvěly bránice tóny basovky (to jsem měl vyzkoušené). Pak vstoupili do chodby, kde páchly pisoáry, a u stolku seděla "mánička", která prodávala vstupenky. Na nesmělé zašpitání, že si jdou jen poslechnout syna, "mánička" mávla rukou a rodiče vstoupili do dění. Na parketu se v zakouřeném prostoru zmítaly další "máničky" a s nimi "nějaké děvky". Kdo hrál na pódiu, nebylo pro míru zakouření prostoru vidět. Takže logicky nebylo vidět ani z pódia ke dveřím.
Takže když jsem, nic netuše, dorazil celý nabuzený domů, táta jen suše prohlásil: "Tak jsi dohrál, chlapečku".
Nakonec jsem to usmlouval nejdřív na zkoušky, a po pár měsících i na další hraní. Ono stejně do té doby žádné nebylo. Ty začátky byly někdy těžké. Příště třeba něco o přehrávkách.