Nj, když tenkrát byli v Praze, a začali se scházet fanouškové, tak
soudruzi poněkud znejistěli, co jako znamenají ty davy v černém.
To byla najednou modni vlna. Vsichni do cerna, maximalne k tomu maly cerveny
doplnek a hurraaa na Depeche Mode,,,
No, přiznám se, že jsem je tenkrát "nemusel".
Připadali mi moc depresivní.
Ja taky ne, ale casem se mi par kousku libilo. Treba " Personal Jesus" mam rad...
No, člověk vyzrává, mění se mu pohled na spoustu věcí, včetně
muziky.
A pokud jde o ni, tak určitá nadčasovost bývá masivně oceňována právě
po určitém čase.
Tata byl muzikant, tak jsem od malicka vyrustal doprovazen muzikou a pomalu, ale jiste dozraval.
Moji rodiče byli dechovkáři, tak tam jsem toho moc nepochytil.
Naštěstí.
Ale vlastně od 16 let jsem pořád v něčem hrál.
A hodně muziky mi přiblížil syn.
Tata hral swingovou muziku, neco ve stylu Frank Sinatra a pozdeji koketoval s
bigbeatem. K patym narozeninam jsem dostal klavir. To bylo zklamani, ja chtel
elektricky vlacek...