tajemné básničky tajemný děj
dvořit se v básní básnici chtěj
někdy to vychází a jindy zas padá
někdy se milenec s milenkou hadá
když vztahy ovládnou podzimní větry
partneři na sebe dávájí svetry
chrání své city před chladem mrazem
jejich vztah padá hlubokým srazem
představy dávné famózní byly
na netu milenci si krásně žili
zapli si počitač a svět k ním letí
milenci už se nedočkali svých dětí
Dívám se z okna do korun stromů
mraky tam letí a mizí v spleti domů,
ten temný soumrak padá až na zem
mizí v temnu noci ukrytý srázem.
Slunce už dávno spí si za mraky
rozsvěcuji lampu, cítím doteky,
doteky dne, který končí
nocí tou černou s námi se loučí.
voda šplouchá o říční kamen
překrásné čistý je lesní pramen
piji z něj srnky,kanci i liščata
občas se slétnou i různá ptáčata.
roste tam kapradí a cvrček cvrká
před chroustem červíček urputně prchá.
obrovská hromada mravenčí stojí
do ni si šlápnout i člověk se bojí.
Básně jsou můj život
občas připadám si jako pilot
co letadlem letí
a občas s ním i sletí.
Básně ty nás nadnáší
naše touhy přináší
dělají nám život lehčí
stav mysli nám trochu zlepší.
Když už není úniku
písnem jen tak ze zvyku
to, co zrovna hlavou letí
uvolní se tím napětí.
životní touhy v tlačene v básní
oddal se přiliš básnik své vášní
poznal tu ženu zdaleka byla
a ona tam někde tak sama byla.
koupil si letenku na Island letěl
do spoustý problému tam ihned vletěl
tá žená překrásná kterou tak miloval
dávno tám již není a on to nevěděl
vrátil se do vlasti přes ruskou krajinu
myslí už na to jak založi v čechách
svou vlastní rodinu
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky
