Plnil řezník mlecí linku,
nedbal chodu masomlýnku.
Chytily ho šneky mlecí
Mimořádně jemných párků
měli ten den druhou várku
a k nim ještě klobás dosti
s příběhem i osobností.
Blahem se tetelím; je mi jak roběti.
Po letech samoty konečně objetí!
Za tuhle vteřinu stálo to zkusit!
...aspoň než zasyčí a začne dusit.
Proč čekat syčení, proč čekat dušení,
proč čekat špatné a vidět v tom zatmění?
Co čekáme, to nás nemine,
co třeba čekat, že to je nejlepší a jediné?
Sluneční paprsky, místo vesmírné tmy,
pak se ti konečně, splní tvé sny. :)
sny se ti splní
mnohdy tě překvapí
seš plný dejetí
a náhle vypadneš s obětí
byl to jen sen ktery tě zblouznil
ráno vše zmizlo po čem si toužil
ráno chtěls vstávat propocené bylo triko
nemoh jsi svednou náhrobní viko
Má poznámka k víku:
s víkem bych měl kliku.
Skončit uvnitř urny
Když marně hledáš kliku ,
k náhrobnímu víku ,
a pot z tebe teče ,
jak chceš nadzvednout ho vkleče .
Když umanutost deklem ,
stane se ti peklem ,
a celý se třeseš - dlouho nepil jsi rum ,,
bude to asi - alkoholické delirium .
To je blbost - ne, že ne.
Větší jsem snad nečet.
Jak chceš v rakvi zavřené
zvednout se a klečet? 
Zanechati měl bys chlastu,
z dálky se mu vyhni.
Ve skle stejně jako v plastu
nesmyslů je líhní.
Moje zmínka o klice,
ta chce nadhled zhora.
V jednoduché logice
je to metafora!
Čti číslo reakce pozorně ,
bo nejedná se o Tvoji kliku ,
ale je o delirantnim stavu u alkoholiků .
V jednoduché logice ,
není o víku ani o klice .
A o té abstinenci , obvyklý omyl laiků ,
deliranti chvíli nepili a proto nejsou v cajku .
dám ti minus pět laiku
o půlnoci samo se zvedne to víko
ani zvon nezvoní všude je ticho
:D to bude upír nosferatu,
zvedneš víko, vidíš patu,
zabořenou do jehličí,
cosi v trávě, někde syčí.
Ani kořalka, ani urna,
to v té truhle, řádí kurňa,
Franta s Máňou lesníka,
je to švanda veliká.
To tak bývá milé děti,
pohádky jsou plné smetí.
Stačí zamést před chalupou,
pak poznáme pravdu krutou,
jak to bylo v jehličí,
v dálce už to nesyčí. :D
Díky za těch mínus pět ,
negativní hodnocení se dnes cení ,
víc jak mnoho oslavných vět . :-)
Jednou karty zlaté jdou ti,
hlava v nebi letá.
Pak to skončí, svět se zhroutí
a je po všem věta.
Člověk potom bledne, chřadne,
nepije a hladoví,
a řešení zvolí snadné:
dát se k snědku hadovi :-)
Sedím, tady sedím,
koukám se na básně,
do blba hledím,
to jim bylo krásně.
Koukám tu, koukám,
na to co se děje,
trochu se divím,
kdo se komu směje.
Mlčím, tu mlčím,
slova se tlačí ven,
jsme tu za něčím,
byl to něčí sen?
Slyším, co slyším,
hudba mi zní skvěle,
proč pořád mlčí,
když to není celé?
Čichám, tu čichám,
dálky lákavý,
nejedu nikam,
už mě to nebaví.
Hrajem si, hrajem,
všichni pospolu,
mám na tom zájem,
letět tam nahoru,
kam létají ptáci,
tam za duhou,
nedá nám to práci,
i když na druhou,
setkali se zase,
když byli opuštěni,
těžké, jako prase,
bude odpuštění.
Tak úsměv na rtech,
srdce na dlani,
ticho v uších,
pak uslyšíš to volání. 
Často pracně přebírají hrách
vlastních nálad, snů a rozhodnutí,
ztrácejí se v bujných představách
nových barev, vůní nebo chutí.
Tu s hvězdou na čele,
tu v myším kožíšku,
pyšné jsou,
vtipné jsou,
smutné i veselé.
Ne každá najde však své štěstí v oříšku….
Ref:
Princezny zrcadel na dívčích kolejích,
princezny grimas a kožených řemínků,
princezny zázraků, o něž se podělí.
Ne každý stojí však nakonec za zmínku.
Často pracně předstírají smích,
když je smutek v hrdle trochu pálí,
po rozchodech v prvních tanečních,
po neshodách s pantatínky králi.
Věří na přátele,
na rány z milosti,
pyšné jsou,
smutné jsou,
drzé i nesmělé.
Ne každá od smutku kouzlem se oprostí.
Ref:
Princezny kaváren, barů a diskoték,
princezny divokých mejdanů pro zvané,
princezny zakleté na webu do fotek.
Ne po všech na schodech střevíček zůstane.....
