Co chvíli za okny jitro se rozhostí,
s úsvitem do krásy nesměle zraje.
Popíjím obvyklý pohárek hořkosti
jenom tak bez cukru namísto čaje.
Nebeští malíři přes celou oblohu
skicují abstrakce nachovou dření
a noční můra již schoulená v brlohu
zdáti si nechává svou můru denní.
Upřímně, v porovnání s Krchovským nedělám poezii, ale dětské
veršovánky :-D Přesto díky 
máš jako Krchov vybroušený rým, rytmus, pointu, drží to pohromadě, fakt dobrý
Krchovského tvorbu trochu znám a proto vím, že to je úplně jiná liga. Já jsem jen takový příležitostný rýmovač z pod kopečků kdesi na Moravě. Ale pokud má aspoň někdo dojem, že nepíšu úplný sračky, rozhodně mě to těší. Díky :-)
Tak určitě. Tahle třeba je moje oblíbená:
Všichni jsou zákeřná hladová klíšťata
jsou na svých prdelích vzájemně přisátá
a když se poslední na první zavěsí
pak z jeho prdele vlastní krev saje si.
Spravcove případně sorry za ty výrazy, ale je to umění, nedá se nic dělat.
On ten neslušný slovník ke Krchovskému prostě patří:
Návštěva? Zvětřil jsem. Šálí snad zraky mne?
Přičapla nad mojí náhrobní deskou...
To se snad nesluší!-"Koukat se taky ne!"
Ošklivá... Ale co, kundu má hezkou. 
Plnil řezník mlecí linku,
nedbal chodu masomlýnku.
Chytily ho šneky mlecí
Mimořádně jemných párků
měli ten den druhou várku
a k nim ještě klobás dosti
s příběhem i osobností.
Obsah příspěvku byl smazán.
Blahem se tetelím; je mi jak roběti.
Po letech samoty konečně objetí!
Za tuhle vteřinu stálo to zkusit!
...aspoň než zasyčí a začne dusit.
Proč čekat syčení, proč čekat dušení,
proč čekat špatné a vidět v tom zatmění?
Co čekáme, to nás nemine,
co třeba čekat, že to je nejlepší a jediné?
Sluneční paprsky, místo vesmírné tmy,
pak se ti konečně, splní tvé sny. :)
sny se ti splní
mnohdy tě překvapí
seš plný dejetí
a náhle vypadneš s obětí
byl to jen sen ktery tě zblouznil
ráno vše zmizlo po čem si toužil
ráno chtěls vstávat propocené bylo triko
nemoh jsi svednou náhrobní viko
Má poznámka k víku:
s víkem bych měl kliku.
Skončit uvnitř urny
Když marně hledáš kliku ,
k náhrobnímu víku ,
a pot z tebe teče ,
jak chceš nadzvednout ho vkleče .
Když umanutost deklem ,
stane se ti peklem ,
a celý se třeseš - dlouho nepil jsi rum ,,
bude to asi - alkoholické delirium .
To je blbost - ne, že ne.
Větší jsem snad nečet.
Jak chceš v rakvi zavřené
zvednout se a klečet? 
Zanechati měl bys chlastu,
z dálky se mu vyhni.
Ve skle stejně jako v plastu
nesmyslů je líhní.
Moje zmínka o klice,
ta chce nadhled zhora.
V jednoduché logice
je to metafora!
Čti číslo reakce pozorně ,
bo nejedná se o Tvoji kliku ,
ale je o delirantnim stavu u alkoholiků .
V jednoduché logice ,
není o víku ani o klice .
A o té abstinenci , obvyklý omyl laiků ,
deliranti chvíli nepili a proto nejsou v cajku .
dám ti minus pět laiku
o půlnoci samo se zvedne to víko
ani zvon nezvoní všude je ticho
:D to bude upír nosferatu,
zvedneš víko, vidíš patu,
zabořenou do jehličí,
cosi v trávě, někde syčí.
Ani kořalka, ani urna,
to v té truhle, řádí kurňa,
Franta s Máňou lesníka,
je to švanda veliká.
To tak bývá milé děti,
pohádky jsou plné smetí.
Stačí zamést před chalupou,
pak poznáme pravdu krutou,
jak to bylo v jehličí,
v dálce už to nesyčí. :D
Díky za těch mínus pět ,
negativní hodnocení se dnes cení ,
víc jak mnoho oslavných vět . :-)
Jednou karty zlaté jdou ti,
hlava v nebi letá.
Pak to skončí, svět se zhroutí
a je po všem věta.
Člověk potom bledne, chřadne,
nepije a hladoví,
a řešení zvolí snadné:
dát se k snědku hadovi :-)
Sedím, tady sedím,
koukám se na básně,
do blba hledím,
to jim bylo krásně.
Koukám tu, koukám,
na to co se děje,
trochu se divím,
kdo se komu směje.
Mlčím, tu mlčím,
slova se tlačí ven,
jsme tu za něčím,
byl to něčí sen?
Slyším, co slyším,
hudba mi zní skvěle,
proč pořád mlčí,
když to není celé?
Čichám, tu čichám,
dálky lákavý,
nejedu nikam,
už mě to nebaví.
Hrajem si, hrajem,
všichni pospolu,
mám na tom zájem,
letět tam nahoru,
kam létají ptáci,
tam za duhou,
nedá nám to práci,
i když na druhou,
setkali se zase,
když byli opuštěni,
těžké, jako prase,
bude odpuštění.
Tak úsměv na rtech,
srdce na dlani,
ticho v uších,
pak uslyšíš to volání. 
Často pracně přebírají hrách
vlastních nálad, snů a rozhodnutí,
ztrácejí se v bujných představách
nových barev, vůní nebo chutí.
Tu s hvězdou na čele,
tu v myším kožíšku,
pyšné jsou,
vtipné jsou,
smutné i veselé.
Ne každá najde však své štěstí v oříšku….
Ref:
Princezny zrcadel na dívčích kolejích,
princezny grimas a kožených řemínků,
princezny zázraků, o něž se podělí.
Ne každý stojí však nakonec za zmínku.
Často pracně předstírají smích,
když je smutek v hrdle trochu pálí,
po rozchodech v prvních tanečních,
po neshodách s pantatínky králi.
Věří na přátele,
na rány z milosti,
pyšné jsou,
smutné jsou,
drzé i nesmělé.
Ne každá od smutku kouzlem se oprostí.
Ref:
Princezny kaváren, barů a diskoték,
princezny divokých mejdanů pro zvané,
princezny zakleté na webu do fotek.
Ne po všech na schodech střevíček zůstane.....
Nalíčil jsem si tvář. Moc mi to nesekne..
I pes se přede mnou skryl někde venku.
Rysy mám odmala výrazně nepěkné,
zvláště když dostanou stíny a rtěnku.
Otevřu láhev a pak se z ní napiji,
než dcera se ženou vrátí se z chaty.
Až tohle uvidí, nejspíš mě zabijí.
V nejlepším případě přerazí hnáty.
spodní prádelko si schovej do skřině
sundej si korzet a tvář se nevině
žena ti na všechno však přijde brzo
nechal sis podvazky a mluviš moc divně
celkový pohled vypadá exkluzivně.
dcera se usmála a tanga mu pujčila
kvalitou jejich učtenkou ručila
manželka na všechno upřimně kouka
a ihned ze sebe punčochače dolu souká
daruje je muži manželu svému
dává mu hubičku a vše zustává dál bez problému
Pomalu došli jsme ke konci já a ty,
už po nás sahají kostlivé pařáty.
Nemůžem utéci, pozdravit své známé;
tak málo času je, který ještě máme.
Hlavy i těla mám ztěžknuly olovem
a z dálky zvoní zvon v ladění molovém.
Ranní svit do očí jako břitva řeže,
můžem jen vyčkávat vedle sebe vleže.
Výmluvně mlčíme, hledíme do ticha.
Kdo déle vydrží a kdo dřív dodýchá?
Hodiny tikají, nejen den se krátí;
co jsme si nedali, nestihnem už dáti.
Nejvyšší účetní účet nám spočítá
ještě než oschne zem námrazou pokrytá.
Jen těla zůstanou, ve váze zvadlé kvítí,
závoj tkaný z pavučin vlasy ozdobí ti.
Dvě srdce utichla, stojí a nebuší.
Ze dvou těl s dušemi jsou těla bez duší.
Zvolna se vytrácíš, už jen málo je tě.
Naviděnou za chvíli možná v lepším světě.
Vánoční stromek
na poslední chvíli
koupil jsem ve stánku před radnicí.
V celém městě
jediné dva zbyly
a ten můj měl ulomenou špici.
Iluzi Vánoc
za výhodou cenu
postavil jsem domů do průjezdu.
Žádnou jinou
dnes už neseženu,
tak jdu na ten pahýl navléct hvězdu.
Ref:
Nevěříme v nic,
a zrazujeme odkaz předků,
jdem komerci vstříc
a lpíme přitom na majetku.
Necítíme víc
než problémy a plochy třecí,
nevěříme v nic,
jen v hloupé hromadění věcí.
Iluzí dárku
který dárkem není,
odměňujem podle gusta svého,
až to připomíná
koupi odpuštění
nebo předávání výkupného.
Ref:
Nevěříme v nic
a zrazujeme odkaz předků,
jdem komerci vstříc,
a lpíme přitom na majetku.
Necítíme víc
než problémy a plochy třecí,
nevěříme v nic,
jen v další hromadění věcí.
Odněkud zvenku
už nám vklouzla domů
slova koled, co se vymkla světu.
Co by tomu
komerčnímu shonu
asi řekl tesař z Nazarethu?
Ref:
Nevěříme v nic
a zrazujeme odkaz předků,
jdem komerci vstříc,
a lpíme přitom na majetku.
Necítíme víc
než problémy a plochy třecí,
nevěříme v nic,
jen v hloupé hromadění věcí.
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky
1
1
