. . . .
Nadešel ten správný čas,
proto skládám báseň,
dřív než začne zlátnout klas,
musím ztratit bázeň.
Drahokamy z lučních kvítí,
blankyt nebe, pravdy půl,
třpytky záře v dáli svítí,
hrouda slunce, zlatý důl.
Studánky plné smaragdů,
v nichž, dá se život číst,
v hladině odraz krajiny
tvoří mramorové kmeny bříz.
To jsou naše poklady,
a němé tváře cítí,
že měníme je v dolary,
a ne krásu k žití.
2
