Noc
Je těžká jako naše viny,
jak den, když prodlouží se stíny,
ukrytá v srdcích, která poztrácela víru,
v korálkách rosy, v křídlech netopýrů.
Vzpomínáš miláčku.
Jak tenkrát,časně kránu,
stáli jsme u okna
a mžilo do jasanů.
Řekni mi.
Vzpomínáš,jak tenkrát za svítání,
tvé krůčky na dlažbě,
vzbudily první ptáky.....
Jak bych mohla zapomenout?
Byla to jedna z mnoha nocí,
které spolu probděli.
A loučili se skoro k ránu...
Jak bych mohla zapomenout
na to jemné mrholení,
které mi zmáčelo tvář ,
a z vlasů udělalo zkroucené provázky.
Jak bych mohla zapomenout
na klapot svých střevíčků,
když jsem městem šla ,
omámená krásou té prožité noci. ...
2