Tak někdy se mi snívá,
že zas dva cůpky mám
a duha zlatohřívá,
mě vede zpátky k nám.
Zas proletím tou brankou,
až k lesu můžu jít
a kleknu nad studánkou
a ona dá mi pít.
Studánko stříbrná,
ty jsi tam a kde jsem já.
Kde tě mám, studánko stříbrná,
kde jsou dětská přání má.
Tak ptám se v době tání
i ve dnech říjnových,
kdo místo mne se sklání,
k té vodě, tam kdo ví.
Kdo nad ní poklekává,
když nemám já tam stát
a kdo se jí dnes ptává
má nemá, má mě rád.
Studánko stříbrná,
ty jsi tam a kde jsem já.
Kde tě mám studánko stříbrná,
kde jsou dětská přání....má.
Má, studánko stříbrná
Kde tě mám, studánko stříbrná . . .
(H.Zagorová) 

