Když oči se klíží únavou a ukládáš se k spánku,
na víčka něhu sypu Ti z azurového džbánku.
Ve snech svých chodím potají do duše tvé loupit,
to co mnozí marně hledají,to co se nedá koupit.
Ač ještě mnohé netuším o zákoutí Tvé duše,
že souzním s ní,už dávno vím a miluji ji,jakou je,bez příkras,bez
retuše.
Předmět diskuze:
zkusme to znovu spolu:)verše nejen autorské,
prostě- co vám duši pohladí...

