Vzbudil jsem se uprostřed noci
a poslouchal, jak dýcháš.
Vlasy ve tváři máš.
Pocítil v sobě cosi.
Je to něco,
co se nedá vyjádřit.
Vychází to z našeho nitra.
Musí se to prožít,
musí se to cítit.
Už ne včera
nebo také zítra.
Ale teď,
právě teď -
už není nic víc
a s tím pocitem v sobě
otočím se čelem k tobě.
Konečky prstů
pohladím tvář
a tím dopíšu
noční snář.
Sníš,
že všechny diamanty
jsou jen bezcenné kameny.
A že svět jsme my
uprostřed temnoty.
Žádná smrt,
žádný strach
není víc
než já a ty.
Chci tě teď políbit
a pak se probudíš,
ach...
Nově se narodíš pro svět.
Tak krásná a živá,
usměješ se zlehka na mě.
Do duše se díváš.
A já se dívám do tvé.
Navzájem jsme si vším
v tomto životě temném.
Už po ničem netoužím.
Ruce se nám sevřou.
svá těla odložme
a buďme sami sebou.
Jen ve dvou,
protože...
Není nic dokonalejšího
než spolu mluvit beze slov.
Jeden k druhému,
moje k tvému.
Nemůže být nic krásnějšího
než milovat se beze slov!
autor zbloudilý,)
1
2
