V cukrárně by bylo lépe
To přišel za mnou jeden elegantní diplomat
a řekl přímo na rovinu.
Že mě nebude mít rád,natož milovat,jen chtěl by se mnou spát.
A že už dávno miluje se jen sám,se svou rukou a představil se jako
Žukov.
Nebo Žulkov?
Nebo Žlukov?
Prostě tak nějak rusky a že prý mě zve na kávu a zákusky.
Já tehdy ještě hloupé a nezkušené štěně,
podívala se na něj krajně uraženě
a málem nezmohla se na půl slova,
jen zabodla jsem do Žukova svůj pohled,
mladé,cudné laně a pronesla jsem odhodlaně....
Za zákusky a kávu?
Nikdy!
A včil tu brečím nad povidly a nad čajem
a sháním nějakého Žukova či Žlukova či Žulkova,
co přispěje mi na nájem.
