V tichu soumraku, kde hrají si i stíny,
teď září květy kopretiny
„Známé se věky“ šeptá ten,
co se mnou je prý ,,zapleten,,
Za každým létem zůstávají vzpomínky,
když trhali jsme bílé lístky
a zapomněli na bolístky...
pak na zem padl první stín a dotýkal se kopretin
Pouto přátelství. . .
Spojení, které bylo souzeno.
1
1
