Kopretina
Šla po louce kopretina,
upadl jí kousek vína,
ohnula se pro něj směle,
zakvičela, jako sele,
to jí křuplo v zádech zrovna,
když sebrala kousek ho..dně se u toho lekla
až si z toho na zem klekla,
vzpíná ruce nahoru,
"Já už dál tak nemohu" !
Pak na jeden nádech,
křupne jí zas v zádech.
Na oblohu koukne mile,
díky Bohu za ty chvíle.
PROČ SE MÁM STÁŘÍ BÁT, NEŘKU-LI STAROBY?
že bych svým přátelům chodil srát na hroby?!
neznám své přátele,-snad oni znají mne...
ve světle bez konce počkám si na jiné
(Nové valčíky)
Umíme číst mezi řádky?
Ostrý jazyk, pero, mysl?
Nehledejme ostré hádky,
mozek by nám vzteky zkysl:-)
Tisíc lidí, tisíc pohledů na věc.
Ále houby, měla jsem udělat nejdřív tebe, nebo Luboška, pak by bylo lépe
pozbatelne, jak to bylo myšleno. Měl to být takový řetěz bláznivých
rikanek o vás i jiných a třeba i mě. A bude, jen to dám jinam, kde se to
bude hodit víc. Tady to nechám lepším mistrum. Nemam dobre básnické
střevo, ale občas něco vyplodim. Spíš pro pobavení. Neřeším, co tím
básník chtěl říct. A chápu, že jsem tu ještě krátce na to, aby to bylo
pochopeno. Nic se neděje. Stejně vás mám všecky ráda.
Člověk v dobrém něco stvoří,
a proto mu srdce hoří.
(Ještě to má pokračování, ale raději jsem ho smazal)
( Škoda, tak mi ho prosím pošli, jestli ho máš ještě v hlavě. Ráda bych si to přečetla, ať už to bude jakékoliv. :) díky, dík )
Pak by tvoje srdce, dcero,
ještě láskou zahořelo.
Zapomnělas možná, už,
že je doma sladký muž:-)
Jestli se tě to moc dotklo, netušila jsem, tudíž omlouvám se. Už znám tvé hranice. Nic ve zlém. Díky dík
1
1
1
