Kopretina
Šla po louce kopretina,
upadl jí kousek vína,
ohnula se pro něj směle,
zakvičela, jako sele,
to jí křuplo v zádech zrovna,
když sebrala kousek ho..dně se u toho lekla
až si z toho na zem klekla,
vzpíná ruce nahoru,
"Já už dál tak nemohu" !
Pak na jeden nádech,
křupne jí zas v zádech.
Na oblohu koukne mile,
díky Bohu za ty chvíle.