Cítím se jak hrdina,
a svět mě haní pro klima.
Svět mě pro klima haní ,
snáším ústrky a lhaní .
Jsem elektrárna na uhlí ,
brzy mě vypnou ...a nikdo netruchlí .
Ale letos , za mých pár kilowatt ,
zase mě budou , v zimě , milovat .
Nakoupím pár kilo vaty,
zabalím se do ní zcela.
Nejsou třeba kilowaty
neopadá-li mi z těla.
Postačí se schovat
až po uši do vat.
Zabalím se do vaty ,
celý , od hlavy až po paty .
Na to kabát a dva svetry ,
začnu rekuperovat vlastní větry .
Zateplím i šňůrky do bot ,
z hader bude koukat jen můj chobot .
Zdá se to být záměr tvrdý,
celou zimu čichat prdy.
Takto krušnou robotu
bych fakt nepřál chobotu.
Jistě , tedy v každém pádu ,
je třeba vyřešit problém smradu .
Jinak plošná rekuperace větrů ,
by ušetřila mnoho dřeva plnometrů .
Zima tuhá v křoví čeká,
mráz se chystá seslat na lid.
Lepší svetr nebo deka?
Místo dřeva prd lze pálit!
Po přestavbě běžných kamen
(k níž hodiny stačí čtvrt)
po starostech bude amen
a na zlato se změní prd!
Je to vzácná alchymie
když ti střevo v těle hnije.
Někdo bude vatou obalen
jiný napoji se přímo do kamen.
Když se za oknem čerti žení ,
když doma už čím topit není ,
pak se z každé zadnice ,
stane biometanová stanice .
Geniální řešení , odborník i laik zírá ,
jako bonus se zatáhne i ozonová díra .
Jak jde čas ,tak potvory ,
.... zatahují otvory .
V zoufalství z nedostatku děr ,
je často počítám a měřím jim poloměr .
Situace je vážná , však neztrácím víru ,
spoléhám na tu tu jedinou , černou , co je ve vesmíru .
