Vítr šeptá staré zprávy,do vlasů mi něžně fouká. Na cestu se žena staví,zrakem toužebně se kouká. V jejím srdci tichá touha, jako pole finálových máků. Každá vráska dávná souhra, splývá s vůní letních tlaků. Mák se klátí ,barva sytá, jako stín,co v dálce spí. Láska v duši skrytá,co se nikdy neztratí. Vítr nese její kroky, vlasy tančí v lehkém poryvu. Na té cestě dlouhé roky, ona kráčí,dál žije.
