Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Poetický pramen

Kaneček
Na trávě v lese,
pase se kaneček.
Mladý je, krásný je,
na zádech raneček.
Kolem a dokola kopýtky hází,
ještě dá kolečko
a už je v mlází.
Znavený je trdlováním,
napadne ho, svačina!
Tvaroh, jogurt, k tomu houska
jabko, hruška, malina?
Do školy už nepudu!
Nebudu se učit,
a nikdo mě nebude,
tímhle jídlem mučit!
Sešity a knihy,
končí v trávě v mechu,
čuník není na učení,
jen jen na neplechu.

Jednou, až zase budeš
Jednou, až zase budeš mýt si ruce,
uchopí láska tvoje srdce.
Zapláče touha na chodníku,
chuť se ti schová do rohlíku,
slza jej osolí a ústa přijmou.
Všednost a povrchnost odhodí udice,
na stole hrubém, dopitá sklenice.
V poušti tvá ústa žádají o vodu,
laskavou, čistou, milion důvodů.
Dopřej mi klidu, křičí tvá mysl,
nemaje vidu, požitek zkysl.
Potichu vracíš se do tmavých dveří,
Naděje? Zázrak? Kdo na něj věří?
Okno je špinavé,
make-up mu zbledl,
kdo tehdy omítal,
nyní by jedl...

Na prkénku sedí vosa,
zklamalo jí, že je bosa.
Obouvá si plátky špeku,
pro někoho k smíchu je,
pro jiného k breku.

Louková
Na louce první lísteček nový,
nejprve světlounký je,
aby pak byl snový.
Za ním už číhá ve své kráse,
kvíteček bílý, jeden, druhý a znovu a zase.
Kdopak by neznal z mrazivé chudoby lásku?
Dobrý den, vítáme naší sedmikrásku

Slepička naše,
na dvorku hrabe,
vaječná kaše,
mě v krku škrábe.
Příště mi slepičko,
snes kinder vajíčko

Kačka jede na kole,
veze z cukru homole.
Nohy jí už bole,
navštívila pole

Sleduje mne má můza? Snad mne políbí...?!

Nad přívozem šumí voda,
točí se a dovádí,
silné ruce ruce převozníka,
dobré dílo odvádí.

Je mi jedno jestli bílé triko nosívá. Je mi jedno jestli dlí v noci jako noční vrátný. Je mi jedno... hlavně aby patřil ke mně...

Je to koza rohatá