Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Rýmování ve dvou řádcích

)))) růžička je pěkná kytička
ale ....,,něžné,, kopretině se rovnat nemůže

podobat se tak krásné medúze
co proplouvá si oceánem v průsvitné blůze

To raděj Radůze...má krásné vize
spletené do písniček...

písniček...k pobavení smutných lidiček
kdy poté rozzáří se v očích tisíce jasných jiskřiček

písnička je k srdci klíček...
smutná ,hezká, veselá-nikdy vrásky nedělá

smutek je lepší držet si od těla
pak vráska šanci nemá... i kdyby sebevíc chtěla

smutku jsem už dost zažila
slza je slaná...ta mi bolest udělá

se slzami v očích je tvář posmutnělá
dobrý přítel ví si rady, dostane tě do nálady

noc zase probdělá... jedna slza na mé tváři

)))Obrana proti nim, bude už nutnou
nalejem jim vína kyselého

červeného či bílého suchého,
po obojím hlava ztěžkne a obličej pěkně zbledne

)))) z chlápka otravného, natvrdlého a zlého,
bude ,,roztomilá opička,,

opička co doprovází opilého mužíčka
sedí pěkně na rameni a dělá mu strýčka

snad bude po ruce aspoň z plotu tyčka ...
pak srovnám do latě ,opičku i mužíčka

jen pozor, aby ho nebolela hlavička
když se dá rána větší, obvykle boule vyskočí

))))au,au,au...do hlavy né je to známá větička
tak ho vezmu přes záda....vydrží to ta tyčka ?

tyčka to vydrží, ale taková potyčka
věci nepřidá a navíc záda jsou jedna modřina

)))aspoň nebude nikde triko svlíkat- když na něj mrkne Maryčka
sklopí zrak no a pak...bude mi říkat ,,moje maličká,,

dali si malou pusinku
a dál šli spolu, ruku v ruce

šli cestou necestou, bušilo jim srdce
chtěli si užít svou hodinku lásky

V parku už byla tma,zapadlo dávno slunce
šli dál hvězdy nad hlavou...

a měsíc, chlubící se barvou stříbrnou
společně se těší na postel rozestlanou

A stříbrný měsíc se ukládá k spánku,zahalen ranní oblohou,
a milenci spí na červánku

to je pohled, jeminánku
hvězdy začly tančit valčík a i polku

hvězdy, měsíc i milenci- v tomhle zvláštním spolku
svírají otěže života...

to není žádná jistota, lepší jsou písničky od Gotta
pohladí na duši náladu zvednou

já to zkusila jen jednou...)))
nic se nevyrovná, pohlazení mužskou rukou

Na zahradě kvete čemeřice...
kytička krásná ,jako hvězda jasná

Všechno kvete, všechno voní, srdce nad tím jásá
blíží se nám májové dny...dny pro lásku stvořeny

Proč nikdo neslyší slova sem vloženy?
Verše jsou krásné- a nejen pro ženy...

Prostor je tu otevřený pro všechny
rýmování formou povídání ...buďte s námi solidární

Pište verše, říkanky-
třeba něco pro zasmání

Smích přec smutek zahání
pojdme všichni do ZOO koukat na lachtany

U nás fouká děsný vítr, větve stromů jsou tu spadaný
v parcích, zahradách je to ale stejně nádherný

U nás teplé bezvětří,lidi co jsou nadaní
využili travičku jako peřinku

O stínech života já nic neříkám,
barev má mnoho....já je všechny znám

To špatné většinou z paměti vytěsnám
pro hezkou náladu barvičky v šuplíku mám

Jednou ty barvičky zase vyndám
a namaluju obrázek...bude plný otázek

Třeba proč má někdo hodně vrásek
někdo zas ďolíčky ve své tváři

Přivolám slunce,ať krásně září...
S úsměvem vrásky skryjem v tváři

Ne vždy se slunci vše podaří...
třeba když duše smutkem pláče

Chvěješ se strachem, jak malé ptáče...
zpívej-už máš posluchače

Do ucha mi zní cvrlikání sýkorky, kosa i bukače
koncert je to k pohledání, líbí se mi velice.

A nikdy to nebude jináče...
ty zvuky přírody -známé jsou nejvíce

Přesně tak, ta myšlenka se mi taky vrací...
že s úsměvem jde všechno líp

To by ale nejdřív každý musel chtít
mít rozzářené oči a ve tvářích smích...

necháme lidičky ,až budou chtít přijít
snad se jich najde pár,kteří budou mít v srdci ten,,žár,,

Možná, kdyby tady byl nabízen kaviárek
bylo by zde plno jak na magistrále...

Je to tak trochu ,,bizárek,,
v tomto šíleném vzteklém světě

lepší je sedět na konském hřbetě
a sledovat přírodu a žití kolem sebe

Koně a příroda-krásně je na světě...
lásku tam potkáš, lesem se kocháš...

Máš radost když v mlází srnu a kolouška potkáš
srdce se zachvěje, přestaneš dýchat

ten klid a krásu osobně poznáš
když s někým souzníš....a nejsi sám

Snovou lásku si plánoval...
a když jsem se ptala...

a když jsem se ptala...co bude dál?

řeknu Ti:...nebude nic, on je to loudal
ze známých Nemanic...

Tak to by šlo- on nemá nic
a já jsem na tom stejně )))

pro vás to tedy vypadá víc než-li nadějně
traduje se přeci, že vrána k vráně sedá

Jenže.....jedna je bílá a druhá šedá,
v tom rozdílu se problém zvedá

Šedá a bílá? Asi to bude holub...

nějak tu pro mne houstne vzduch
řádky a rýmy se vytrácí ...

Nešlo to už smazat, vy tu nemáte ani 10 minut na smazání? ( napsat do SZ ti taky nejde)

vyspíš se do krásy, noc si tě hýčká...
ráno tě přivítá-zbarvenou od sluníčka

a to je ta správná chvilička
nastartovat svůj den na tváři s milým úsměvem

))) ptáci nás probudí ráno svým řevem
já se však otočím, a spím dál...

může i káva voněti opodál
nechci být raním ptáčetem co doskáče dál

Kdo večer pod oknem stál?
Neklepal, nevolal....jen

?

....jen okno tiše sledoval.
a ráno...na zídce jen kytičku zanechal....

a docela mi tím zmatek v srdci nadělal
myšlenky mé až štěkot psa rozehnal...

A raní slunce svit,citům požehnal
vracel se každý večer a lásku mou si přál...

mnozí z nás ,nikdy nezapomenou
na to...s kým se na hvězdy dívali...

s kým vyráželi i na letní festivaly
kde při vystoupeních svých idolů omdlévali

a z plna hrdla jsme halekali)))
zpěv se tomu věru, nedal říkat...

i vrabci na střeše přestali cvrlikat
neb se to skučení nedalo poslouchat

a přece jsme se mohli kochat...
hudbou, přírodou a láskou

mnohdy jen tou letní, krásnou, kamarádskou
co v nedohlednu zmizela ..

A tam jsem svou lásku prvně viděla...
už je to let,a z Já a Ty ...se stalo MY.

cesta je posetá samými růžemi
láska přec hory přenáší...

stejně jako když moře tě nadnáší
v náručí své tě něžně hýčká...

Ví to i ptáčci, co si písně pějí
i sedmikrásky ,co mají krásu od Boha...

to je prostě matička příroda
svými dary pohladí nás na duši

to abysme mohli dělat co se nesluší )))
koupat se na Evu,milovat Adama....

na jarní louce večer pod hvězdama
zasypat láskou.. polibkama

tulit se- líbat,láska tam bude snáma,
ráno se budem toulat uličkama...

v kavárně si pak přiťuknem bublinkama,
panečku, to bude nádherný den

Bude to jako sen...
a večer pod modrým závěsem plném zlatých hvězd...

tak věz,
až ta Tvá - nejvíc zářící padat bude k zemi

nebudu smutná,i když divně je mi...
řeknu si měsíci o jinou