a co je špatné? když lev sežere antilopu, on nebude žrát trávu, Bůh ho takového neudělal, když zloděj okrade babičku, ten zloděj jedná tak, jaký mozek mu nadělil Bůh
když má žena podlehne chtíči, ublíží mi tím, ona to v tu chvíli nevěděla, to Bůh ji zatemnil mozek, když si chtěla chtíčem rozervat kundu
ano, ta žena má na výběr, bud nohy roztáhne nebo ne, ale co si budeme povídat, roztáhne je, chtíč
musel jsem na ni přijít sám, až za strašně dlouho, myslím že to byl
můj Anděl, kdo mi ji nakonec ukázal, už se na tu bolest nemohl koukat 
je to jako vřed s hnisem, bobtná a bobtná, pak ten vřed praskne a hnis vyteče
posílala mi dopisy na vojnu, vždy tam obtiskla své rty, chodil jsem v noci kolem kasárna a na ty rty jí líbal
věřil jsem jí, nevěřil jsem tomu, že mě někdy opustí, milovali jsme se navzájem, a vidíte, zkurveneček byl můj fotr, to já mu udělil právo, že se s ní může stýkat, věřil jsem mu ... je to ta důvěra, přemýšlejte hodně, komu ji dáte
byl jsem zavřený, tři měsíce v Rakousku, já ji za ním sám poslal, at
jí pomůže, než se vrátím, jo pomohl ji, vymrdal ji udělal ji dítě, pak jsem
se vrátil a chytla si mě nohama, at se udělám do ní, asi si říkala, je to
dítě jeho fotra, nic nepozná
když tehdy na mě čůrala ve člunu na Dalešické, to už věděla, že mě opustí, bylo to na rozloučenou
„Platon definoval člověka jako tvora dvounohého, neopeřeného. Tato definice se všem líbila. A tu vzal Diogenes kohouta, oškubal ho, přinesl do Akademie a prohlásil: "Hle, tu je Platonův člověk!"“
1