Moudrý člověk – podle Molièra – nezná žádné rány osudu a i kdyby přišel o všechno, přece zůstane sám sebou.[10] Leonardo da Vinci pokládal moudrost za „dceru zkušenosti“ a běžné označení „zub moudrosti“ naznačuje, jako kdyby moudrost souvisela se stářím; ovšem africké přísloví varuje, že stářím člověk zešediví, ne nutně zmoudří. Podle starého čínského mudrce Li-buwei se zdá, jakoby moudrý člověk jednal pomalu a váhavě – a přece je rychlý, protože si počká na správný čas.[11]
Předmět diskuze:
láska k moudrosti a její rozvíjení prostřednictví té své nebo cizí
1
