Někdy prostě jen potřebujeme objetí milované osoby a všechny naše
starosti jsou rázem pryč. 
Dokážeme slyšet, ale každý slyšíme to, co chceme slyšet. To si alespoň myslím já.
Někdy je podle mého názoru obtížnější naučit se naslouchat, než mluvit. Až se totiž naučíme naslouchat druhému, pak se snad lépe vyhneme nedorozumění v podobě, kdy naopak řekneme my něco nevhodného, co jsme mínili zcela jinak.
"Život je pyramida, svými dobrými skutky směřuješ k vrcholu, k naprostému klidu své duše. Ovšem svými zlými činy, se propadáš stále níž a níž a pokud nezměníš svůj život, budeš na tomto světě uvězněn po tisíce let a nikdy nedojdeš klidu. Budeš jenom přežívat a trpět."
Ještě že nevěřím na reinkarnaci)))
A jeden o lásce 
„Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“
Antoine de Saint-Exupéry
Už jsem to sem nejspíš dávala, ale... :-)
„Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“ Místo toho se vás zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.“
Antoine de Saint-Exupéry
„Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…“ – William Shakespeare
„Život přeci není nic jiného než řetězec hloupých nápadů. A jak
je někdy krásné je uskutečnit.“ – Bohumil Hrabal
„Láska je jediným klíčem, který dokáže otevřít všechny dveře.“
– Otto Betz 
Ne vždy. :-)) někdy jsou tak zabedněné a zamřížované, že otevřít nejdou, ale dá se skrz tu všechnu bariéru poslat paprsek světla. Pak se může stát i zázrak a dveře se po čase otevřou i bez jakéhokoliv klíče.
Věříte na zázraky? Já až za hranici pošetilosti, ano.
1
1
1
1
