V tu chvíli, kdy je člověk opravdu na čistém dně i kousek zavrtaný v něm, si nemyslí, ani ho nenapadne, že by měl, nebo chtěl bojovat dál. Ale když se opravdu vyhrabe ze dna, je vše najednou neskutečně jasné a chce se mu opravdu žít a užívá si to. :-)
Předmět diskuze:
láska k moudrosti a její rozvíjení prostřednictví té své nebo cizí
1
