„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé
korálky, taková malá štěstí – čím jsou drobnější a čím je jich
víc, tím je to jejich štěstí větší.“ – Jan Werich 
Hezké.. i když nějaký ten korálek poztrácíš, ještě jich máš spoustu i zas nové posbíráš cestou. )
„Mládí je nejkrásnější dobou života, škoda že musíme nejdříve zestárnout, abychom si to uvědomili.“
V mé toulavé říši tou nejkouzelněji nekrásnější dobou byl dětský čas.
I nejni třeba až potřeba. Štěstí je vrtkavé i sedne tam v tom čase,
kdy by to zasejc člověk nejméně čekal.
Ač volky nevolky, je faktem, že kolem vola létá tuze mušek.)
Jestli však zlatých? ) Spíše se zlatými jen zdají býti, z mého
pozorování.
„Viděl jsem, že jsi dokonalá, a tak jsem tě miloval. Pak jsem viděl, že nejsi dokonalá, a miloval jsem tě ještě víc.“
Růžovým brýlím dokonalostí nechybí.
Ač nikdož dokonalým býti nemůže, již by nebyl člověčisken.
„Přátelství je tak zvláštní… prostě si vybereš člověka, kterého jsi potkal, a řekneš si: ‚Jo, tenhle se mi líbí‘ a prostě s ním něco děláš.“
1
1