Ale joo, vím, jak to myslíš, princip, taky mi o něj vždycky jde. Vo tom
to je. :)
Jenže, to není jen tahle vláda, to jsou všechny předtím i... začalo to po
revoluci, lidi utržení ze řetězu, to se dalo čekat. :)
Pokud jde o mě, komunismus měl své pro i proti, a babičky bývají moudré
už dost často, to je fakt, taky mají odžito :) ale nejde o to zda
komunismus, nebo demokracie, jde o to, že jakýkoliv ideologický směr, který
je jednostranný, nevedl nikdy k něčemu dobrému na věky. Aby to fungovalo a
bylo v pohodě, muselo by se vzít něco z každého toho směru.
Takže pokud jde o mě, komunismus měl své pro i proti a kde co bych
nechala, nebo vrátila, ale demokracie má taky své pro i proti a nápodobně,
ne vše je dobré, nebo zlé. Jenže problém je v lidech, člověk jako takový
inklinuje k radikalismu, který přechází v extrémismus, jen proto aby si
něco dokázal, ať jde o cokoliv. Jsme tak nastavení a není moc lidí, co to
umí vyvážit. A zas, jak říkám pořád, jsme lidi, máme emoce, nejsme
stroje. :)
Ale chápu a vím, taky jedu primárně na princip, ale když vidím, že to
nemá smysl, nechám to plout, jelikož si nakonec tím škodím sama víc,
protože je mi z něčeho i pak špatně fyzicky, tak to pustím. :)
Tam jde taky o to, že lidi kolikrát řeší co je pálí v tu chvíli, ale
neřeší to, co může časem shořet.
A zas, někdo to řeší, ale to řešení nemusí být dobré, když je to
jednostranné.:)
Víš, že znám minimum lidí, co se dostali k moci a nezačali to
využívat a zneužívat? Jsme lidi. A jasně, není to omluva, ale proč když
tolik lidí trpí a štve je to, se nezvednou a něco s tím neudělají?
Protože to je ještě v mezích normy? dá se to unést? nebo už je to za
hranou a bojí se něco změnit? Toť otázka :)
A souhlasím, je to smutný, až je to mnohdy směšný...