Láska, ta bývá často němá
ráda má ticho a soukromí
ač hluk a zlobu ráda nemá
má ráda čisté svědomí.
Pak jemný větřík přinese
nám lehkou vůni kopretin
a taky vřesu...někde v lese
tam kde je v létě svěží stín.
Tam u studánky v kapradí
srdce se láskou naladí
a ve zrychleném tepu
poznáš to i po slepu,
Láska ti srdce pohladí . . .
Každému z nás někdy štěstí přeje
nesmí se ale hned hroutit
když štěstí se někde zapomene.
Nás lidí, co touží po klidu
a svém malém štěstí je nejméně milión.
Štěstí by muselo mít svůj klon
nebo se přeměnit jako ten chameleon.
Štěstí se ale jednou unaví
a na nás je věřit. tomu...
že se ho dočkáme ve zdraví
Prší
Jdu městem a zase prší
miluji déšť celou svou duší
a obětuji střevíčky,
i když mám vodu pod víčky
ve vlasech, šatech ,na tváři-
ta voda oči rozzáří
já vyhýbám se kalužím
a nikomu nic nedlužím...
a když pak pršet přestane,
a vlahý vítr zavane
slzy mi z tváře osuší...
zas je mi lehko na duši.
neboj nebezpečí ti nehrozí
piráti na jiném břehu se vylodí
můžeš dál věnec na hlavu si plést
a život v samotě nadále vést
i o samotě mohou květy kvést
když v duši máš ustláno
svou intuicí je nutné se nechat vést
pak bude ti vše dopřáno
1
1