Prší
Jdu městem a zase prší
miluji déšť celou svou duší
a obětuji střevíčky,
i když mám vodu pod víčky
ve vlasech, šatech ,na tváři-
ta voda oči rozzáří
já vyhýbám se kalužím
a nikomu nic nedlužím...
a když pak pršet přestane,
a vlahý vítr zavane
slzy mi z tváře osuší...
zas je mi lehko na duši.
Předmět diskuze:
Dejte své fantazii prostor a ukažte svou vlastní tvorbu. Nekopírujte básně, které nejsou vaše! Děkuji.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení