Na všech středních školách je hlavním vyučovacím předmětem předmět s názvem "Česky jazyk a Literatura", alepon podle počtu vyučovacích hodin je na všech školách hlavním předmětem,
přičemž o českém jazyku je to jen tolik, že se vyučuje v českém jazyce.
100% obsahu je literatura, a to ne ledajaká, ale výhradně umělecká literatura.
Do jaké míry je kulturní, když otec tvrdě maká v továrně, aby mohl synkovi zaplatit nějakou bl a agresivní učitelka umělecké literatury, jejíž práce spočívá v tom, že zadá studentovi za úkol se našprtat jména spisovatelů a něco o jejich životě a názvy všech jejich knižních děl, ze kterých studenta následně zevrubně vyzkouší, jestli si skutečně vše pamatuje slovo od slova, tak, jak bylo zadáno.
Přičemž obsahu knih nerozumí ani student, ani otec, dokonce nemusí rozumět ani učitelka, pro kterou je to strašně moc důležitá kniha.
A navíc se vesměs jedná o knihy napsané pro peníze.

Může tohle vše patřit do kultury?
Může, ale jen do té zvrácené.
Není společnosti, která by neměla kulturu.
Každá společnost má kulturu, ale jen o to, že ta kultura může být zvrácená.

Kultura je jenom způsob života, nic víc.
Každá lidská společnost má nějaký způsob života a nemůže být bez způsobu života.
Ale pokud způsob života v české republice je takový, že táta pracuje v továrně o hodinu déle, aby mohl být synek ve škole o hodinu déle mučen uměleckou literaturou a faktech o umělcích,
tak to je hodně zvrácený způsob života lidí v české republice.