Po krátké nemoci zemřel malý Jamie Krechtzman.
To není dobrý začátek a neměly by se v té souvislosti dělat žádné
šoufky. To by ale nesměl být syn Rézi Krechtzmanové. Ta totiž na
hřbitově zdvihla svému spravedlivému nářku stavidla:
„Jamie, boubelko můj, proč jsi nás opustil tak časně, tak mladý, ještě
před rozpukem svého života? Ojvajvoj, ani doktor se z tebe nestihl stát, ani
advokát! Boubelko můj, a teď jsi už tam nahoře, na nebesích, ojvajvoj!
Před tváří Hospodinovou, ojvajvoj, tak mladý!
Řekni mu aspoň, koho všeho jsi tu v jakém zármutku zanechal, zvláště
svou matku! A když už s ním budeš mluvit, řekni mu, ať pomůže tvému
zarmoucenému otci sehnat nějakou lepší práci, aby mohl lépe uživit tvé
zkroušené příbuzné! Řekni mu, Jamie, boubelko, o mých bolavých zádech!
Snad by si mohl najít čas pomoci i s tou mojí plynatostí! Nezapomeň ovšem
na ten zarostlý nehet strýce Mórice! Drahý Jamie, proboha, když už tam
budeš, zmiň se o své sestře Nessy, je jí už čtyřiadvacet a je čím dál
nervóznější, jestli by nevěděl o nějakém šikovném ženichovi!
Milovaný Jamie, a co se týče ….“
Jeden z hrobníků už to nevydržel poslouchat: „Když slyším všechny ty
problémy vaší mišpoche, paní Krechtzman, soudím, jestli to nebude všechno
nad síly vašeho mladýho? Jestli byste si to neměla vyřídit osobně?“
Předmět diskuze:
Název je sám o sobě dost výmluvný. Bavte se. Shalom!

