Rozcestník >> Místa a cestování >> Polem, nepolem, kolem nekolem

Měli jsme kdysi koťátko, ale v té době ještě nebyly (běžně) počítače.

:-)) a jak se jmenovalo?

Vlastně ještě nijak, měli jsme ho krátce.
Na Vánoce jsme ho vzali k našim. Pustilo se do rybích řízků připravených ke smažení, muž se rozzuřil a kotě vyhodil ven. Aišina - plemeno čau-čau - po něm skočila a zakousla ho.
Padla facka - muž se jí cítil tak uražen, že jsem se nakonec musela omluvit. Prý: "To se od teď budeme fackovat?" No, to jsem si věru nepřála...

Jééjej, mazec. Smutný. No m se zas stalo, že nám kočka kdysi když jsem bydlela na vesnici vrhla koťata a asi po čtrnácti dnech se vydala a ven a jak asi byla ještě po porodu, tak pomalejší, nestačila prolézt plotem a zakousl ji sousedovic pes. Zůstala po ní čtyři koťata. Tak se koupil dětskej sunar v prášku a injekční stříkačky a krmila jsem je ručně několikrát denně, jak byla potřeba, dokud nezačala jíst sama. :) Vypiplala jsem je hezky. <3

Máš můj obdiv.
Já něco prásknu na babičku - ta ty věčné vrhy koťat topila. Jen když bylo třeba mladou kočku, jedno-dvě koťata nechala.
Kočky chytaly myši, nosily nám je na zápraží. Naštěstí již zakouslé.