To je katolické patolizalstvi, když chceš své dokazování založit na
nadavkach, jak ne u katoliku dobrym zvykem.....
Celá přidaná věta o trojici, je vaše zoufalost......
Všimni si však, že i zde dává kontext podklad pro správné porozumění. I
Kralická bible říká: „To Slovo bylo u Boha.“ (Kurziva od nás.) Ten, kdo
je „u“ nějaké jiné osoby, nemůže být totéž, co ta osoba. Ve shodě s
tím poznamenává Journal of Biblical Literature vydávaný jezuitou Josephem
A. Fitzmyerem, že kdyby se závěr textu Jana 1:1 vykládal jako „ten“
Bůh, „odporovalo by to předešlé větě“, která říká, že Slovo bylo
u Boha.
Všimni si také, jak tuto část verše uvádějí jiné překlady.
1808: „A to slovo bylo bohem.“ Nový zákon ve zlepšené verzi, na základě Nového překladu arcibiskupa Newcoma: s opraveným textem, angl.
1864: „A bohem bylo to slovo.“ Zdůrazněný diaglott, meziřádkové čtení, od Benjamina Wilsona, angl.
1928: „a Slovo byla božská bytost.“ La Bible du Centenaire, L’Evangile selon Jean, od Maurice Goguela.
1935: „A Slovo bylo božské.“ Bible — americký překlad, od J. M. P. Smithe a E. J. Goodspeeda.
1946: „a božského druhu bylo to Slovo.“ Das neue Testament od Ludwiga Thimma.
1950: „A Slovo bylo bohem.“ Překlad nového světa Svatých písem.
1958: „A to Slovo bylo Bohem.“ Nový zákon od Jamese L. Tomaneka.
1975: „A Bůh (neboli božského druhu) bylo to Slovo.“ Das Evangelium nach Johannes od Siegfrieda Schulze.
1978: „A bohu podobného druhu byl Logos.“ Das Evangelium nach Johannes od Johannese Schneidera.
U Jana 1:1 se dvakrát vyskytuje řecké podstatné jméno theos (bůh). První výskyt odkazuje na všemohoucího Boha, u něhož bylo Slovo („a Slovo [logos] bylo u Boha [tvar theos]“). Tento první theos má však u sebe slovo ton, což je tvar řeckého určitého členu, který ukazuje na zřetelnou totožnost, v tomto připadě všemohoucího Boha („a Slovo bylo u [toho] Boha“).
Zato před druhým theos u Jana 1:1 žádný člen není. Doslovný překlad by tedy zněl „a bůh bylo to Slovo“. Viděli jsme však, že mnohé překlady toto druhé theos [přísudkové podstatné jméno] překládají jako „božské“, „bohu podobné“ nebo „bůh“ s neurčitým členem („a“, „ein“). Co je k tomu opravňuje?
Řečtina koiné měla určitý člen, ale neměla neurčitý člen. Když tedy před přísudkovým podstatným jménem nestojí určitý člen, může být neurčité. Záleží na kontextu.
Journal of Biblical Literature říká, že výrazy „s anarthrózním [bez členu] přísudkem, který předchází sloveso, mají význam především kvalitativní“. Jak poznamenává Journal, naznačuje to, že logos může být přirovnán k bohu. O textu Jana 1:1 se tam také říká: „Kvalitativní platnost přísudku je tak výrazná, že na podstatné jméno [theos] nelze pohlížet jako na určité.“
Jan 1:1 tedy osvětluje kvalitu, vlastnost Slova, že je „božské“, „bohu podobné“, že je to nějaký „bůh“, ale ne všemohoucí Bůh. To je v souladu s celou Biblí, která ukazuje, že Ježíš, zde nazývaný „Slovo“ ve své úloze Božího mluvčího, byl poslušný, podřízený, vyslaný na zem svým nadřízeným, všemohoucím Bohem.
