JEŽÍŠ znovu a znovu ukazoval, že je tvorem odděleným od Boha a že má nad sebou Boha, kterého uctívá, Boha, kterému říká „Otče“. V modlitbě k Bohu, totiž k Otci, mluvil Ježíš o „tobě, jediném pravém Bohu“. (Jan 17:3) U Jana 20:17 řekl Marii Magdaléně: „Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ (Petrů) V 2. Korinťanům 1:3 potvrzuje apoštol Pavel tento vztah: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista.“ Protože Ježíš měl Boha, svého Otce, nemohl zároveň být tím Bohem.
Apoštol Pavel mluvil bez výhrad o Ježíši a o Bohu jako o zřetelně rozlišených: „Pro nás přece jest toliko jeden Bůh, Otec. . . a jeden Pán, totiž Ježíš Kristus.“ (1. Korinťanům 8:6, Sýkora) Apoštol ukazuje rozdíl, když se zmiňuje o „přítomnosti Boha a Krista Ježíše a vyvolených andělů“. (1. Timoteovi 5:21, Revised Standard Common Bible) Stejně jako mluví Pavel o Ježíšovi a o andělech jako vzájemně rozlišených v nebi, jsou rozlišeni Ježíš a Bůh.
Významná jsou i Ježíšova slova u Jana 8:17, 18. Říká: „Ve vašem vlastním Zákoně je. . . napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je pravé.‘ Jsem to já, který svědčím o sobě, a svědčí o mně Otec, který mne poslal.“ Ježíš zde ukazuje, že on a Otec, totiž všemohoucí Bůh, musí být dvě odlišné bytosti; jak jinak by totiž mohli být oběma svědky?
Ježíš dále ukázal, že je odlišnou bytostí od Boha, slovy: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (Marek 10:18, EP) Ježíš tedy říkal, že nikdo není tak dobrý jako Bůh, ani sám Ježíš. Bůh je dobrý způsobem, který jej odděluje i od Ježíše.
