U nás také přen čtvrt stoletím zazvonili. Po jejich úvodních slovech
jsem jim řekl, že jsme ateisté, prostě odešli směrem sousedstvo.
Ovšem setkal jsem se s nimi dříve na nádraží (jezdil jsem do práce
vlakem). Rozdávali Strážnou věž. Na tom nádraží se vyskytovaly (pár
žen) často a akorát jednou mne jedna oslovila, když jsem si četl ve
Strážní věži (Wachtturm), jestli jsem proti drogám, to jsem jim potvrdil,
že jsem. Ty dámy měly jihoslovanský, možná slovenský akcent.
No a v práci za mnou chodil jeden mladík z Jihoslovan a chtěl mne
lanařit, vyprávěl jak byl zpustlý, jak chodil za děvčaty, pil alkohol a
dokonce hrál karty. Teď slušný, nenadává, na diskotéku nechodí, žije
bohabojně a skromně a co mu zbyde z výplaty dá staršímu v království
Jehy. Tak po týdnu jsem mu řekl, že v práci pracuji a nebavím se a nemohu
se zdržovat od práce.