Největší rozpor Ateistů je v tom, že se v předmětu diskuze označují
za racionální lidi, kteří požadují důkazy a hledají pravdu, ale když se
objeví něco, co neumějí vysvětlit, tak důkaz nepožadují. Místo toho si
vymyslí nějaké málopravděpodobné vysvětlení a berou ho skoro jako
hotovou věc, i když pro něj nemají žádný důkaz.
V tom samém předmětu diskuze jsou tvrzení, která nejsou v textu nijak
doložena:
„Náboženství není užitečné a prospěšné.“ — To je jejich
hodnocení, ne prokázaný fakt.
„Náboženství lidi rozděluje.“ — Náboženství často lidi spojuje na
což jsou důkazy.
„Bůh je vymyšlený stvořitel.“ — Tady rovnou předpokládají to, co by
měli teprve dokazovat: že Bůh neexistuje.
„Boha nelze dokázat.“ — V textu ateisti nijak nedokazují, proč by to
mělo být nemožné.
„Neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz Boha.“ - to
je stejné jako říci: „Neexistuje žádný důkaz, že Napoleon skutečně
existoval.“
Takže problém není v tom, že ateista nevěří v Boha. Problém je, když
tvrdí „žádný věrohodný důkaz neexistuje“, aniž by ukázal, proč
odmítá všechny předkládané důkazy. 
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Ty máš pravdu, jen když se
spleteš...