Žádný věřící nemůže poctivě říct, že jeho víra je absolutně
nezlomná. I ti největší svatí a teologové, jako byla například Matka
Tereza, zažívali dlouhá období takzvané "temné noci duše", kdy
pochybovali o existenci Boha a cítili naprostou prázdnotu. Extrémní utrpení
nebo nespravedlnost světa dokážou zlomit i tu nejpevnější víru.
Stejně tak ale žádný ateista nemůže s jistotou vědět, jak přesně
zareaguje v krizové situaci. Známé rčení říká, že v padajícím letadle
není žádný ateista. Když jde o život nebo když člověk čelí
absolutnímu neznámu, podvědomá lidská touha po naději nebo záchraně
může i u racionálního člověka vyvolat záblesk víry nebo prosby k
něčemu vyššímu. Všechno zkrátka závisí na konkrétním lidském osudu a
prožitcích. Tvrdit o sobě, že jsem stoprocentní a neochvějný, je jen
projevem lidské pýchy a nedostatku životní zkušenosti. :-)
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
