tak tak, náboženství je plné symbolů a symbolických úkonů. To samé
magie, na ní se to možná nejlépe ilustruje: magický obřad je symbolický
obřad, magik stojí v magickém kruhu, kterýžto je symbolem (ochranného
prostoru), drží v ruce magickou hůlku, kterážto je symbolem (jeho vůle),
na krku má pentagram, kterýžto je symbolem (jeho moci a rovnováhy) a může
používat další symbolické pomůcky. Nejinak je tomu u náboženského
kultu.
V tu danou chvíli magické operace magik tyto pomůcky samozřejmě nevnímá
jako symboly, ale "žije" jejich obsah, tzn. hůlka je opravdu jeho vůlí,
pentagram opravdu jeho mocí (a taky s nimi v daném smyslu při operaci
manipuluje, např. když ztrácí svou moc, tak sáhne na svůj pentagram,
příp. ho stiskne), kruh je opravdu ochrannou zdí. Stejně tak např. Kristus
na kříži je v křesťanství symbolem spásy/vykoupení, ale když v kostele
věřící stojí či klečí před Kristem na kříži, tak situaci nevnímá
tak, že by stál před symbolem, nýbrž stojí před opravdovým Kristem z
masa a kostí přibitým na kříži - jako by stál na té Golgotě/Kalvárii
před tím právě ukřižovaným Kristem. Na jednu stranu chápe, že je to
"pouhé" ztvárnění, na druhou stranu ale zároveň prožívá obsah toho
ztvárnění.
Čili technicky vzato jsou to všechno symboly, které ovšem jako takové
nemusí být rozpoznávány, ať už nevědomě nebo i úmyslně, protože je
mentálně zpřítomněn a prožíván jejich obsah.