Byly to představy o tom, že teprve ta válka ukázala obrovskou neloajalitu a nesounáležitost Židů s českou společností. A že zatímco ostatní bojují na frontě, Židé se schovávají, lichvaří a bohatnou. Navíc podporují východo-židovské uprchlíky, kteří se zabývají drobnou kriminalitou, kradou, jsou špinaví a vůbec k nám nepatří.“
Překvapivé na celém tehdejším diskurzu je, že se jeho nositelem staly i elity bez závislosti na svém umístění v politickém spektru.
„Židé měli údajně podporovat válku, a zároveň se před ní měli schovávat, měli provokovat Čechy svým propruským proválečným chováním v době ohrožení českého národa a takové názory vyjadřují Masaryk, Kramář, Herben a řada dalších v roce 1914. A to se vše vrací v roce 1918 tendencemi k vylučování Židů jako lidí, kteří byli údajní aktivisté – podporovali starou monarchii, byli neloajální k českému národu.“
