Optám se jinak. Jistě máte nějaké jméno! Když jste v cizině,
překládají tam Vaše jméno? Předpokládám, že ne!
Anička je i tam Aničkou, Zuzanka Zuzankou, Johanka Johankou, Blanička
Blaničkou, Maruška Maruškou, Janička Janičkou, Anetka Anetkou, Klárka
Klárkou, Jasněnka Jasněnkou...
A další otázka! Předpokládám, že znáte své pozemské rodiče!
Oslovovala jste je jmény? Říkala jste Tatínkovi například: "Karle, já
chci jít do kina?" nebo mamince: "Adélo, já mám domácí úkol." Neumím si
něco takového v Česku představit! Ale nebeského Otce pořád chcete
nějakým jménem oslovovat a vymýšlíte si dokonce své vlastní překlady
údajných Božích jmen! Je to láskyplné? Neřekl bych, spíš je to pyšně
arogantní.
Proč Vám nejde vyslovit: "Tatínku, Lásko moje, miluji Tě!"? Který
"čertík" nebo která "čertíce" Vám to ve Vás znemožňuje?
Popřemýšlejte o tom!
Vy stále vyhledáváte spory a hádky! Snažíte se ze sebe dělat pohanskou
vědmu, co vše ví! Hrajete si na ženu, co má právo překládat Bibli do
ženského rodu! Navíc je to zvláštní v dnešní době, kdy je tendence, aby
vše bylo rodově neutrální, jak tu skupina fanatiků prosazuje! Ti lidé se
mění z mužů na ženy, z žen na muže, a aby v tom neměli zmatek, tak
tvrdě vyžadují i neutrální WC!