Slova mohou být pískem v očích, ale mohou být i pískem na pískovišti, kde si děti tak rády hrají...
A mohou být i pískem na pláži u moře zalité sluncem... 
je to podobné jako když máte hlad, hlad neumí mluvit a přesto vždy poznáte, kdy se máte najíst
Ale mnozí z nás už nepoznají, kdy došlo k jejich nasycení... 
Ano, velmi
často se "přežíráme"!!! 
nechápete mě, Človíčku, jen si klidně sedněte a buďte "pozorovatel", do té doby, než zmizí i ten, který pozoruje ... hezký den
Nechápu mnohé, hloupý jsem na to dost, ale Bůh Otec náš ochraňuje i
mne! 
Bůh tu byl, je a bude na věky věků! Amen. 
P.S. To zase jednou pochopíte Vy! 
To že my potřebujeme Boha je pravda! Bez Lásky Boží našeho Tatínka by nešlo žít!
Ovšem nemyslím si, že nás Bůh nepotřebuje - to by člověka nestvořil a opakovaně nezachraňoval...
Jan 3
16 Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby
každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.
17 Neboť jest neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby
spasen byl svět skrze něho.
Jen Stvořitel je Živým Bohem, kterého lidstvo zná pod jménem: "JHVH"!
Jen Stvořitel je Spasitelem lidstva! Vždyť kdo stvořil a oživil Ježíše
nebo Muhammada? Stvořitel.
Ježíš Syn Boží je naším bratrem a přítelem. 
Muhammad Syn Boží je také naším bratrem a přítelem!
A Spasitelem Ježíše, Muhammada i nás všech je jen a jen Stvořitel,
náš jediný Živý Bůh!
Amen! 
Bohem stvořený a oživený tvor nemůže být nikdy spasitelem nikoho! 
A i každý člověk nebo anděl je pouhým, Bohem stvořeným tvorem! 
(A je lhostejné, jako roli od Boha dostal.)
Spasitelem je vždycky Stvořitel, který toho kterého člověka nebo
anděla stvořil... 
Jan 10
27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
28 a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky
nevyrve.
29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže
vyrvat z Otcovy ruky.
30 Já a Otec jsme jedno.“
(Bible, Matouš 13:14-15)
A plní se na nich proroctví Izaiášovo:
"Budete stále poslouchat, a NEPOCHOPÍTE,
ustavičně budete hledět, a NEUVIDÍTE.
Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu,
ušima nedoslýchají a oči zavřeli,
takže neuvidí očima a ušima neuslyší,
srdcem nepochopí a neobrátí se - A JÁ JE NEUZDRAVÍM.
(Živé Slovo Boží)
Ano, i já bývám v mnohých situacích slepý a hluchý!
Ano, i já bývám zloduchem a zločincem bez skrupulí... 
(Bible, Matouš 15:7-9)
Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl:
"Lid tento ctí mě rty,
ALE SRDCE JEJICH JE DALEKO ODE MNE;
marně mě uctívají, neboť učí naukám,
JEŽ JSOU JEN PŘÍKAZY LIDSKÝMI."
(Živé Slovo Boží)
Ruku na srdce, bratři a sestry, Izaiáš prorokoval o nás všech!
Jsme lump vedle lumpa! Pokrytec vedle pokrytce! Darebák vedle darebáka!
Jsme sobci, závistivci, svévolníci, pomlouvači atd. Jsme ZLOČINCI všeho
druhu!
(Existují-li v lidstvu výjimky, potom se omlouvám Bohu, jejich Otci, i
jim!!!)
Kdo
nedokáže druhým lidem odpustit, ten nedokáže nikoho ani milovat!
Takový
člověk nemiluje ani Boha Stvořitele, Otce, Pána a Spasitele lidstva!
Když
člověk nedokáže druhým lidem odpustit, má tu největší vinu před Bohem!
Když někdo
někomu ublíží, je to darebák!
Ale kdo mu
neodpustí, je darebákem mnohem větším!
Tatínku! 
Lásko moje!
Bože a Pane náš!
Mám takovou malou prosbu!
Prosím Tě, aby nevidomá Lenka Ester z Olomouce viděla očima i srdcem!
Předem Ti děkuji, Tatínku můj milovaný!
Tvůj milující syn!
Ano,
bratře! 
Ano,
sestro!
Ano, ano,
ano - i Ty jsi milovaným Božím dítětem!
Co? 
(Podle
postřehů Bruna Ferrera.)
Co slýchávají děti: "Nelítej, pohni se, pomalu, pospěš si, nesahej,
dávej pozor, dojez to, vyčisti si zuby, neumaž se, zmazal(a) ses, buď
zticha, co jsem ti říkal(a), omluv se, pozdrav, pojď sem, nemotej se pořád
okolo mne, jdi si hrát, neruš, neběhej, ať se nezpotíš, dávej pozor, ať
nespadneš, říkal(a) jsem ti, že spadneš, tvoje smůla, nedáváš nikdy
pozor, to nezvládneš, jsi moc malý (malá), to udělám já, na tohle jsi už
moc velký (velká), jdi spát, vstávej, uděláš to později, mám moc
práce, hraj si sám (sama), přikryj se, nechoď na sluníčko, buď na
sluníčku, nemluv s plnou pusou."
Co by děti rády slyšely: "Mám tě rád(a), jsi krásný (krásná), jsem
šťastná (šťastný), že tě mám, pojď si povídat o tobě, najdeme si
společně trochu času, jak ti je, jsi smutný (smutná), máš strach, proč
se ti nechce, jsi roztomilý (roztomilá), jsi jemný (jemná), jsi něžný
(něžná), vyprávěj mi, co jsi vyzkoušel(a), jsi šťastný (šťastná),
moc se mi líbí, když se směješ, můžeš plakat, jestli chceš, jsi
nespokojený (nespokojená), co tě trápí, co tě rozzlobilo, můžeš říct
všechno, co chceš, věřím ti, líbíš se mi, líbím se ti, kdy se ti
nelíbím, poslouchám tě, jsi zamilovaný (zamilovaná), co si o tom myslíš,
je skvělé být s tebou, mám chuť si s tebou povídat, mám chuť tě
poslouchat, kdy se cítíš velmi nešťastný (nešťastná), líbíš se mi
takový (taková), jaký (jaká) jsi, je krásné, když jsme spolu, řekni mi,
jestli se mýlím."
Kolem nás je spousta dospělých lidí, kteří ještě čekají na slova,
která chtěli slyšet jako malé děti...
Ženy si povídaly před obchodem o svých mužích.
Jedna z nich mechanicky kroutila uchem tašky a nakonec řekla:
"Vím, že můj manžel umí být něžný a srdečný. Ke psovi se tak
chová."
Slavného rabína navštívil jednou jakýsi turista a byl překvapen, když spatřil, že rabínův dům má jen jednu místnost plnou knih. Jediným nábytkem tu byl stůl a lavice.
"Rabíne, kde máš svůj nábytek?" zeptal se turista.
"A kde ho máš ty?" otázal se rabín.
"Já? Já jsem tu přece jen na procházce," podivil se turista.
"Já také," řekl rabín.
