Nikdo z lidí mě skutečně nemiluje!
Ale Tatínek, můj a náš jediný Živý Bůh, má i mne moc a moc rád...
Nikdo z lidí mě skutečně nemiluje!
Ale Tatínek, můj a náš jediný Živý Bůh, má i mne moc a moc rád...
O tom je pěkný Žalm 146:
1 Haleluja! Chval Hospodina, duše má!
2 Chválit budu Hospodina celý život svůj, žalmy zpívat svému Bohu, dokud
jsem tu!
3 Nespoléhejte na mocné – smrtelník nikoho spasit nemůže.
4 Až ztratí dech, vrátí se do země, jeho úmysly se rozplynou v ten den.
5 Blaze tomu, komu Bůh Jákobův pomáhá, tomu, kdo na Hospodina, svého Boha,
spoléhá!
Verš 3 se různě překládá:
3 Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.
3 Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není
vysvobození.
Kdo z lidí skutečně miluje mne? Nikdo!!!
A LÁSKA JE VZÁJEMNÝ CIT!
Odpověď je tedy jasná: "Nemiluji nikoho z lidí, protože nikdo z lidí nemiluje mne!"
OVŠEM NEJSEM NIKÝM NEMILOVANÝ - Tatínek, náš Bůh a Pán, mě miluje moc a moc!
Kolikrát to tu mám opakovat?
Mne stvořil a oživil Stvořitel, náš Živý Bůh!
Když jsem začal vnímat tento svět, nebyl tady žádný jiný člověk! A teprve o hodně později stvořil Bůh ještě jednoho člověka - ženu! A neštěstí bylo hotové...
Zajímavější je, jak přistupuje k životu žena-liška...
Povídejte! Přehánějte! Človíček je zvyklý na hodně...