Vzpomínám...
Když jsem žil v zahradě v Edenu, byl jsem tam spokojený! 
Žil jsem tam sám a sám hodně dlouho, asi stovky let - tenkrát se čas
neměřil, žádní jiní lidé zde nebyli, neexistovalo střídání ročních
období, prostě pohoda! Možná se budete divit, že se tu nestřídalo jaro,
léto, podzim a zima, ale k pootočení zemské osy došlo až při potopě
světa! 
Plody ze stromu poznání dobra a zla mě nezajímaly, rostlo tu velmi hodně
jiných plodů - plodů moc a moc lahodných! Mohl jsem si vybírat z mnoha
druhů, z nichž mnohé tu už dnes nejsou! Tatínek ty stromy a keře
záměrně zničil při potopě světa! Zničil i strom poznání dobra a zla a
hlavně, zničil strom života - toho je hodně škoda, ale Tatínek nám jistě
stvoří nový! Ovšem po stvoření ženy má pohoda skončila... 
Měl jsem a mám zajímavý život! Kdysi ve
mně mé děti viděly Boha - a stejně tak i jejich potomci. Proč ve mně
viděly mé děti Boha? Po vyhnání z Edenu se jim už Bůh Stvořitel a Otec
můj nezjevoval, jako kdysi mně! I andělé se tu potom skoro neukázali! A
když ano, tak vždy, když jsem s nimi mohl být sám! Stýskalo se jim po
mně! V zahradě v Edenu mě navštěvovali často! Ale tak rozhodl Bůh... 
A dnes jsem tu za blázna!
Ano, můj karnevalový kostým v
podobě lidského těla ČLOVĚKA se Tatínkovi povedl. 
1
