Párvatí nešla za láskou, která jí něco slibovala. Šla za citem,
který ji tiše volal. Roky žila v askezi, v tichu, v samotě. Nechtěla tím
získat výhodu, uznání ani odpověď. Jen cítila, že tohle je její cesta.
A Šiva, bůh, který se uzavřel před světem, ji nakonec spatřil. Ne jako
ženu, která ho chce vlastnit, ale jako duši, která ho beze slov chápe.
Jejich spojení nebylo výbuchem vášní. Bylo to tiché přijetí. Dvě síly,
které se navzájem doplňují. Ona, trpělivá, oddaná, hluboká. On, divoký,
vzdálený, ale nakonec otevřený.
Cit nemusí být hlasitý. Někdy je to právě ta oběť, vypadající
směšně, co ukazuje jeho opravdovou hloubku. Láska, která trvá, nevzniká z
nároku, ale z poznání.

LOUČÍM SE S VÁMI. 
Děkuji Tatínkovi za
nový Boží den! 
Dobré jitro!
Miluji
Tatínka! Miluji Boha Otce svého! 
A CHCI
VĚŘIT, ŽE NEJSEM SÁM, KDO MÁ K BOHU LÁSKU A ÚCTU!

Doufám, že nikdo z Vás
nepochybuje, že Bůh žije! 
VŠICHNI LIDÉ JSOU SYNOVÉ A DCERY
BOŽÍ - A VY TO UŽ KONEČNĚ PŘESTAŇTE ĎÁBELSKY POPÍRAT A CHOVEJTE SE TU
SLUŠNĚ!
DĚKUJTE BOHU, ŽE JSEM VÁS NEZABLOKOVAL,
JAKO JSTE VY ZABLOKOVAL VE SVÉ DISKUZI MNE!!!


A já miluji Tatínka!
A dnes tu je Bohem
Stvořitelem a Otcem lidstva požehnaná neděle!