Rozcestník >> Náboženství >> Bůh je naším milujícím Tatínkem i naší Láskou.

(Bible, Římanům 3:10-18)

Jak je psáno:
"Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,
nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;
všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti,
není, kdo by činil dobro, není ani jeden.
Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest,
hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,
jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách;
nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají."

(Živé Slovo Boží)

To jsou strašlivá slova o nás všech! A jsou i dnes surově pravdivá...

Loď ztroskotala a dva lidé se zachránili na pustém ostrově, kam je vyvrhly vlny.

Bylo to spíš jen takové skalisko, které trčelo z moře - holé a pusté, bičované vlnami.

Jeden z nich děkoval Bohu, že se může postit a tak se k němu v srdci přiblížit. Posadil se, občas se prošel a usmíval se. Pozoroval moře, oblohu a v srdci měl láskyplný mír.

Druhý šílel strachy, co s nimi nyní bude a stále se snažil získat něco k jídlu z moře - marně! Stěny byly příkré, skály ostré a plavat se v příboji divokých vln okolo skaliska nedalo...

Po nějakém čase se v dálce objevila loď.

Ten první na ni začal radostně mávat, ten druhý už byl po smrti - zemřel strachem hlady...

Mnozí lidé umí překrásně zpívat a snaží se to zpeněžit. Touží po slávě a bohatství za každou cenu!

Zpěv většiny ptáků je mnohem krásnější... Přemýšlejte o tom, co tím chci říci.

ANTHONY DE MELLO - ROZPOZNÁNÍ

Když Mistr zestárnul a zeslábl, žáci žadonili, aby neumíral.
Řekl jim: "Kdybych neodešel, jak byste kdy prohlédli?"

"Co nám zabrání v tom, abychom prohlédli, když tu s námi zůstaneš?"

Mistr však neodpovídal.

Když už byl okamžik jeho smrti blízko, zeptali se: "Co je to, co uvidíme, až odejdeš?"

Mistrovi zasvítil v očích plamínek a pravil: "Všechno, co jsem dělal, bylo, že jsem seděl na břehu řeky a rozdával říční vodu. Doufám, že až odejdu, všimnete si řeky."

Tatínku! Lásko moje! Děkuji Ti!

Miluji Tě!

ANTHONY DE MELLO - ZMĚNA

Návštěvník, povoláním historik, byl člověk svárlivý.

"Nemění naše úsilí směr lidských dějin?" ptal se vyzývavě.

"Ó ano, mění," pravil Mistr.

"A nezměnila naše lidská námaha zemi?"

"Určitě ano," řekl Mistr.

"Tak proč tedy učíš, že lidské snažení má tak malý význam?"

I pravil Mistr: "Protože i když vítr polevuje, listí pořád ještě padá."

A Človíček? Ten Boží klučina je ještě ostřejší! Tvrdí: "Lidské snažení nemá význam žádný!"

A jak to může tvrdit?

"Listí padá, i když nevane ani ten sebemenší vánek!"

VE SVĚTĚ SE DĚJÍ PŘEVRATNÉ ZMĚNY, I KDYŽ ČLOVĚK NEBO LIDÉ SPÍ.

Dobré ráno, Bohem milovaní lidé!

Máme tu prosinec, a tak prosme! Prosbami nic nezkazíme a uleví se nám!

"Tatínku! Bože a Pane náš! Lásko moje! Prosím Tě o morální uzdravení nás všech lidí. A když už to budeš dělat, uzdrav nás i psychicky a fyzicky. Tobě to nic neudělá a nás to potěší. Děkuji Ti."

líbí se mi to tu, pičus s vinou prosí o odpuštění :-)))

ty matošu, když si tady člověk projde čtyři tisíce stránek zpět