Prave jediny, kdo se i v te 2 sv. valce zachoval nejlepe byli prave lidi, ktere tu ty casto napadas a osocujes, ale oni skutecne nasledovali uceni Krista a jednali v souladu s nim a odmitali jit valcit se zbrani v ruce i kdyz proto byli krute pronasledovani a likvidovani totalitnimi rezimy, jenz meli sve valecne ambice.
Skutečnými hrdiny druhé světové války byli Svědkové Jehovovi
https://legacy.blisty.cz/art/23325.html
Tohle napsal o nich clovek, ktery se sam prezentuje jako ateista.
"...Svědkové Jehovovi - jejichž nauka ve skutečnosti není o nic výstřednější než kterákoliv jiná v rámci křesťanských církví - však šli dále a vytrvali v postoji, který by schválil Gándhí jako Tolstoj. Během strašlivých událostí dvacátého století důsledně vytrvali v klidném naplňování prostého příkazu nezabiješ. A nejen nezabiješ. Nebudeš schvalovat zabíjení, nebudeš tolerovat a umožňovat zabíjení, nebudeš podporovat zabijáka, nebudeš ho chválit, nebudeš mlčet o vrahovi, že je vrah.
Který národ, jaká církev, se může pochlubit uskutečněním tak prostého a samozřejmého postoje obyčejné mezilidské slušnosti? Winston Churchill, strůjce fantasticky zbytečných a počtem obětí ohromujících bosporských jatek za první světové války, Rusko, nebo Spojené státy americké, které vždy počítaly jen své vlastní mrtvé? Vinen druhé světové válce a všem hrůzám dvacátého věku není ani Stalin, ani Mussolini, ani Hitler, ani Mao Ce Tung. Vina je kolektivní a nese ji každý, kdo tyto hrůzy umožnil, byť jen nepřímo.
Vinna je britská vláda, vinna je francouzská, vinny jsou Spojené státy, které by ještě dnes Hitlerovy nástupce klidně tolerovaly, pokud by jim nenarušovali obchodní zájmy....Jako otevřený nepřítel všech náboženství, jejich proroků, vůdců, svatých knih i nauk, bych rád na tomto místě a v tomto deníku připomněl památku těch, kterým se pomníky nestaví, kteří neohromují svými zločiny, ani jejich efektním trestáním, kteří lidskou krev prolévat odmítli a nenesou tudíž žádnou vinu.
Příklad církve Svědků Jehovových dává morální facku většině lidstva; s jejich pomocí by se nikam nedostal ani Hitler, ani Franco, ani císař Hirohito, ani US-prezident Johnson, kterému jsou neprávem upírány vavříny jednoho z nejhorších a nejkrutějších válečných zločinců v dějinách. Není nutné s nimi souhlasit, ani přistupovat na jejich vyznání, zaslouží si však respekt jako ti, kteří své morální zásady nepoužívají jako dobrou techniku k dosažení moci, neatakují státní struktury a zákonodárství svou dogmatikou, ale v okamžicích lámání chleba stojí na straně lidství tak samozřejmého, až je výjimečným, což prokázali ve zkouškách ohněm - a ne ledasjakým: byly to ohně v Osvětimi, Mauthausenu a na Majdánku. Stačilo málo, aby se tomuto ohni vymkli z moci: zvednout ruku k nacistickému pozdravu.
Duševně zdravý člověk by se neodvážil zlehčit utrpení žádné nevinné oběti. Zvláštní respekt si však zaslouží ti lidé, kteří - řečeno v tomto výjimečném případě křesťanskou terminologií - od sebe kalich hořkosti odvrátit mohli."
