všechno a nic. vyjadřuje to něco "za myšlenkama", z čeho vše pochází a je tvořeno. ovšem není to ani lež ani nenávist, ani bolest... to si již dělají lidé sami sobě, tedy není to původní - rajské, je to již druhotní tvořené lidmi a jejích pudy. to je lidské :-) tedy tak nějak neuměle si to představuji. že to původní božské je dobré (blažené) ale lidé ve své pýše a pocitu bohorovnosti si vytvářejí svůj vlasntí svět bolestí
Aha takhle! Já jsem ve svém přemýšlení opustil stav před stvořením a do toho že vše je nic a nic je tedy vše, jsem zahrnul i to již stvořené. A pak by to tvrzení bylo problematické. Pokud ale budeme hovořit stále o situaci, kdy bylo pouze Ono Nic, pak ano, to Nic je pochopitelně zároveň Vše. A proto například i Slovo je neoddělitelné od Onoho Nic, tedy od Boha a to Slovo musí být Bůh, protože Ono Nic je První Příčinou, tedy je to Bůh Stvořitel.
Pokud se mi tedy povedlo konečně pochopit že to myslíš takhle, pak se omlouvám za své dlouhé vedeni.
ano, přesně tak je to myšleno.
Je to tohle: Na počátku bylo slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně.
Tento prolog znázoňuje to co je "za stvořením, myšlením", vše
povstává skrze ně a je to dobré.
Pokud se nám něco jeví jako zlé...není to stvořeno Bohem, není to "vše",
je to důsledek omylu, nevědomosti, nesprávného nazírání a zmizi v
propadlišti dějin... jsou to plevy. Je třeba se od zlého distancovat,
neulpívat na něm.
Teď nemám co dodat, naprosto souhlasím. Za to předchozí nepochopení se ještě jednou omlouvám.
