Převzaté varování...
POKUŠENÍ
Žil jeden poustevník, který byl tak dokonalý, že už byl jednou nohou v
ráji.
K životu nepotřeboval téměř nic. Přebýval v jeskyni vyhloubené c
úbočí skalnatého kopce, na kterém si na nedělní oběd sbíral divoké
plody, bobule a sem tam nějaký kořínek.
"Jak bych ho mohl pokoušet?" lámal si hlavu ďábel.
Sledoval ho, očichával jeho stopy, zkoumal ho od hlavy k patě, aby našel
sebemenší slabé místo.
Nic. Vztekle dupal, zuřil a klel. Až se rozhodl, že na něj zaútočí
přímo.
Přišel k poustevníkovi, právě když si máčel kus tvrdého chleba v
prameni vody, aby mu změkl.
"Buď zdráv," pozdravil ďábel. "Víš, kdo jsem?"
"Ďábel," odpověděl klidně poustevník.
"Bůh mi dovolil, abych tě pokoušel. Chtěl bych, abys spáchal těžký
hřích."
"Jen povídej," odpověděl poustevník. "Poslouchám."
"Zabij někoho."
"Ne. O tom se nebudeme bavit."
"Tak přepadni nějakou ženu."
"To je bestiální a nechutné. To nikdy neudělám. Jdi si po svých, ďáble.
Nemáš fantazii."
"Tak si aspoň lokni vína. To ani není hřích. Udělej mi to pro radost."
Poustevník si povzdechl. "Tak dobře. Na jednom doušku není nic
špatného."
V rukou se mu okamžitě objevil džbán chladného a perlivého vína.
Jednou si z něj upil. Nadechl se a dal si ještě. "Hm," zamručel si. "Je
dobré."
Dal si ještě jeden dlouhý doušek a řekl: "Je silné... je ďábelské!"
Přihlouple se rozesmál. Pak se znovu napil. Sotva se držel na nohou.
Po pěšince stoupala nahoru dívka.
"Dobrý den, svatý muži," pozdravila. "Přinesla jsem ti pár jablek a trochu
chleba."
Poustevník se s divokými výkřiky a zakalenýma očima vrhl na dívku. Popadl
ji za vlasy a povalil ji na zem. Ubohá dívka ze všech sil křičela. Uslyšel
ji její otec, který pracoval na poli a přiběhl k jeskyni.
Poustevník vzal velký kámen a vší silou jím otce praštil.
Když se poustevník vzpamatoval, uviděl, že mu u nohou leží muž v
tratolišti krve.
"Myslím, že je po něm," řekl se zadostiučiněním ďábel. Utrhl květ a
strčil si ho do úst.
Poustevník se s hrůzou vrhl na kolena: "Panebože, co jsem to udělal?"
Ďábel odpověděl: "Měl jsi na vybranou tři zla a ty sis vybral to
nejmenší.
Díky tomu teď strávíš dlouhé dny v mé společnosti."
Pohvizdoval si a s rukama v kapsách se vydal pryč. Po několika krocích se
zastavil,
otočil se, a jako by volal na starého známého, řekl: "No tak, poustevníku,
jen pojď."
P.S. Neexistuje větší a menší zlo!
A s ďáblem si vínem nepřipíjej, ani když ti bude tvrdit, že si tím
vínem připijete na tvé vítězství nad ním!!!
Navíc! Výroba, prodej i konzumace alkoholu je vždy zlem!!! A to včetně
mešního vína... 
