Člověk obvykle hledá jen radost a štěstí,za žádných okolností,pod žádným tlakem nebude vyhledávat bídu a utpení.Radost a štěstí považuje za své nejbližší příznivce,bídu a utrpení za své nepřátele.To je veliká chyby.Je li člověk štastný,je veliké riziko,že bude neštastný,pronásledovaný strachem,že o své štěstí přijde.Bída pobízí k dotazování,rozlišování,sebezkoumání a obavám z horšího,co by mohlo následovat,Člověka probouzí z lenosti a namyšlenosti.Štěstí působí,že člověk zapomíná na povinnost,jež jako lidská bytost má sama k sobě.Štěstí ho stahuje do sobeckosti a hříchú páchanych z egoizmu.Utrpění naopak člověka činí bdělym a ostražitým.Utrpení je pravý přitel,zatímco štěstí utrácí zásobu zásluh a probouzí nízké vášně,kdy se mnohdy člověk chce zabezpečit ve svém kokonu a podržet si štěstí jen pro sebe sobecky.Bída opravdu otevírá lidem oči,podporuje myšlení a úlohu sebezdokonalování.navíc člověku přináší nové a cenné zkušenosti,které ho cozelují a činí odolnějším.Proto je třeba považovat obtíže a trýzeň za přátele nebo aspoň se na ně nedívat jako na nepřátele.nejlepe je přijímat jak štěstí,tak žal jako Boží dary.štěstí a neštěstí jsou neodělitelné,nemůžeme si vybrat jen jedno z nich.Neštěstí vyzdvihuje cenu štěstí,štěstí pocitujeme až v porovnání s neštěstím.
