A kdo Boha zná a miluje, ten ho vnímá jako svého vlastního Tatínka a
jako svou LÁSKU. 
nejdřiv je tu pocit myšlenka já-ego,potom vzniká ty muj tvuj a to je už mnohost,kdy Buh zustava stale na periferii a neni vpušten do srdce člověka aby zustal jen On,ktery je věčny a jediny,jen maloktere ego je schopno a hodno takove milosti a oběti
věta-moje láska by mohla by jetě byt přijata ve stavu partnerství,kdy se dva lide milují,ale vuči Bohu je to ještě ,vzhledem k Jeho jedinečnosti a vznešenosti neucta,řikat Mu,ktery je zakladem všeho-moje lásko..třeba Buh miluje toho,kdo v tichosti mu obetuje vše a nechce si ponechat ani ono -já jsem člověk
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky
