ten kdo je opravdu štastny vnitřně,ten nepotřebuje to veřejně sdělovat,ale žije štěsti jako když ruže jen voní.Když někdo se stale potřebuje ukazovat jak je štastny,milujíci tedy svymi veřejnymi slovy a projevy,tak je to vždy pochybne,malicherne a jistě to nevypovídá přinejmenšim o pokoře moudrosti,zbožnosti.apod.Lidé sami by měli poznat a citit ono štěstí dotyčnych sebevychvalovačů,jeli tam vubec nejake vnitřní štěsti o čemž jde opravdu pochybovat.


